Píše Petr, přišlo v sobotu 11:41, vloženo 2018-10-06 18:39

Čtvrtek

Dnešní program je celkem jednoduchý - vyrábět cihly a dosáhnout min. 500. Když víc, tím líp. Když jsme přišli na stavbu, kluci už skoro stovku měli. Tak jsme se přidali.

Když jsme šli na oběd, hnala se od severu pořádná bouřka. Postupovala hodně rychle. Jakmile překročil déšť kopce asi 3-4  km od nás, trvalo jí to jen 5 min. a spustila i tady. A stálo to za to! Ze střech teklo tolik vody, že za pár minut byly 250 l barely plné tak, že přetékaly. Poté, co první nápor přešel, pršelo ještě tak 20 min., což karbaníci využili k několika kolům žolíka.

Po obědě, ke kterému nám udělali výborné dušené hovězí s pikantním kořením završené, jak jinak, ananasem ;-).

Když jsme přišli zpět na staveniště, byly tam ještě kaluže a hlína se hodně lepila na boty. Docela se ochladilo, tak na 18°, což bylo na práci docela příjemné. Ale postupně se zase oteplilo, takže jsme se vrátili do standardní prádelny ;-)

Odpoledne jsme nakonec dosáhli i potřebných 500 cihel, ale museli jsme odejít dřív. V 6 hod. večer nás čekala návštěva u biskupa.

Velmi příjemná návštěva u biskupa

Po příjezdu do domu biskupa nás přivítala jeho manželka, velmi milá a bezprostřední paní. S každým si podala ruku a představila se a s některými i objala. Usadila nás v domě a během chvilky přišel i pan biskup, taktéž velmi milý muž středního věku. Přivítal nás a chtěl vědět, jak se nám daří, odkud jsme a co teď děláme. Joshua mu o nás řekl a já jsem překládal. My jsme mu poděkovali za milé přijetí a předali mu dárky.

Pozval nás na neformální čaj, kde jsme se ho zeptali na možnost, jestli by stáli o to, aby příští rok přijel zdravotnický tým. Byl z toho nadšen.

Při pohoštění se nás pan biskup ptal, co se nám tu líbí a Pavel, ananasový závislák, řekl, že ananasy. Začali jsme se smát a pan biskup se přidal, když jsme mu o ananasech a Pavlovi povídali.

Strávili jsme ve velmi příjemné atmosféře asi hodinu a čtvrt a pak se slušně zvedli k odchodu.

Zastavili jsme se ještě na "poradu" do hotelu, ale po včerejší zkušenosti, kdy jsme vtipkovali, že pokud bychom chtěli jít i na večeři, bylo by nejlepší objednat si dopředu, zajet k biskupovi a pak jet do hotelu a možná by to už mohli mít připravené, jsme si dali jen pivo a jeli zpět domů.

Večer jsme zakončili obligátně jako skoro každý večer... No comment ;-)

Když jsem zalehl do postele, musel jsem pořád přemýšlet o návštěvě u biskupa a o rozhovoru s Davidem včera v noci. Pořád mi v hlavě rezonuje vděčnost. Uvědomuju si, že ač jsem u nás vlastně úplně obyčejný člověk, jak strašně bohatý jsem! Kolik toho mít nemusím a mám. A jak málo jsem za to všechno vděčný. Za to, že můžu jít na záchod a spláchnout. Za to, že mi z kohoutku teče čistá voda. A dokonce teplá. Že mám práci... Tady, kde teď jsme, jsou lidé opravdu chudí a o to, co mají, se ještě rozdělí. Opravdu mě to zahanbuje a dojimá. Zítra bych o tom chtěl mluvit při ranním ztišení.

Pátek a dnešek ještě musím napsat, tak to snad večer pošlu ;-)