Dole s.r.o.

Shromáždění a safari (neděle 7. 10.) Tisk

Petr (úterý 9:33): Psát na mobilu fakt není nic moc příjemného, když to furt opravuje a je na něm špatně vidět ;-) Tak teď neděli...

Dnes měly být dvě shromáždění. Chtěli jsme se zúčastnit prvního, abychom měli čas se přesunout na safari. Mělo začít v 8 a tak jsme vstávali před 7, abychom měli čas dát si slíbené kafe s holkami z kuchyně.

Při balení jsem z venku na okně našeho pokoje zahlédl pěkně macatou kudlanku a tak jsem přerušil balení a šel ji zvěčnit. Když si ji pak chtěl jít vyfotil Milan, byla pryč. Zasvítilo na ni totiž sluníčko, zahřála se a odletěla.


Doporučuji pozornosti podkolenky...


Portrét smrtící krasavice

Po snídani a kafi jsme čekali a čekali a zase čekali... Až jsme se skoro o půl 11 dočkali. Z modlitebny se ozýval řev. Jak jsme později zjistili, byl to letniční kazatel. Ale to je slabé slovo - megaultraletniční je výstižnější. Překládat se nedalo. Jednak mu nebylo kromě stálého haleluja a amen rozumět a pak nebylo slyšet pořádně ani vlastního slova. Ale jako kovaný chari všechno asi tak 150x zopakoval, tak to ani nebylo nutné.

Pak pozvali dopředu Romanu a Jardu, aby představili tým a Jarda mluvil o tom, co ho v těchto dnech oslovovalo - první verše z 23. žalmu. Mám ho rád. Žalm i Jardu a jeho hloubku v Pánu Bohu.

Kázání měl pak Joshua. Mluvil o tom, že je nutné být solí a světlem a že můžeme dělat spoustu dobrých věcí a investovat své peníze, čas, schopnosti a sílu, ale pokud to nebude podle Boží vůle, je to k ničemu. A že tedy na prvním místě musíme hledat Boží vůli a teprve s tím dělat všechny ty dobré věci.

Po kázání celý tým pracovníků, tedy i holky z kuchyně a kluky ze stavby, pozvali dopředu a modlili se za nás, naše rodiny a dílo, na kterém jsme pracovali.


Ananias


Nastrojená Becky


Při chvalách z modlitebny mi bylo do tance


A tancovalo se i vevnitř

Poté už bohoslužba pomalu končila, my jsme potřebovali jet, a tak nás propustili. Milan s Romčou ještě dětem rozdali malé gumové kačenky, naložili jsme do aut zavazadla (to, co do úterka nebudeme potřebovat, jede rovnou do Mityany), rozloučili jsme se a vyrazili na cestu. Čeká nás 150km přejezd do národního parku královny Alžběty na safari.


Kačenky jsou předány :-)

Cesta by normálně měla trvat nějaké 2,5hod. Ale potřebujeme se naobědvat a po předchozích zkušenostech, kdy příprava trvala i 2hod., je jasné, že to bude trvat déle.

Takže další zastávka je Crane Resort Hotel v Ishaka. Uvařili nám moc dobře a ani to moc netrvalo - zvládli to do hodiny :-)


Dušená ryba v omáčce


Sociální záchodky. Při vykonávání činnosti si můžete pokecat s kuchařem, co mají dnes dobrého. Kuchyně je dole :-D

Po cestě jsme projížděli čajovými plantážemi. Je to nádhera, jak je jimi krajina vysočiny posetá.


Trh v Ishaka


Čajové plantáže


Čajové lístky. Čaj jsme si ale neudělali.


Na Buda-buda se dá vézt leccos. Třeba i koberec.

Co je ale potřeba zmínit, jsou mešity. Jsou v každé vesnici i městě. Ptal jsem se na ně Ananiase a říkal, že je to nejspíš nějaká kampaň. Modlí se a prosí o modlitby, protože to vnímají jako velmi nebezpečné.

Za odbočkou k vesnici Kutolo nás Ananias upozornil na les, kde žijí šimpanzi. Jeli jsme přímo po jeho okraji. Ale žádné jsme samozřejmě neviděli ;-).

Jen o pár kilometrů dál leží jezero Nkugute, které má tvar Afriky, jen zrcadlově obráceně.

Vesnicí Kyambura končí vysočina, kde jsme strávili posledních 6 dní. Sjeli jsme dolů do savany s národním parkem.

Ananias se ptal a říkal, ať si tipneme, které zvíře uvidíme jako první. Kdo vyhrál, nevím, ale první byl slon. Byl pár desítek metrů od cesty. Museli jsme si ho samozřejmě hned vyfotit a jeli jsme dál.

Po formalitách v kanceláři jsme pokračovali dál. Viděli jsme stáda antilop hned vedle cesty - jsou na lidi zvyklé. Pak nějaká prasata bradavičnatá, ale vrchol dne byl teprve před námi.

Při příjezdu na místo, kde jsme měli být ubytovaní, nás přivítala neuvěřitelná hejna mušek. Nejdřív jsme si mysleli, že je to zvířený prach, ale byly jich miliony a byly všude. Bylo potřeba jet rychle, abychom to projeli. Ale vystrčit z auta hlavu... Veselý cyklista by byl ne veselý, ale černý :-).

Těsně před vjezdem do areálu nás ale čekalo překvapení v podobě asi 2 m dlouhého černého hada v příkopě vedle cesty. Tipli jsme to na mambu. Nikdo jsme ale nestihli přes mraky mušek zareagovat a vyfotit ho, tak byl rychlý a zmizel během pár vteřin v křoví vedle cesty.

Při příjezdu do domu se ukázalo, že má Milan teplotu a je mu fakt zle. Dostal prášky, navlékl se do dalšího oblečení a šel spát. Romča zůstala s ním. Zbytek vyrazil na chapati do něčeho, čemu se dá říkat restaurace.


Pohled z vysočiny na savany národního parku. V pozadí Rwenzori, nejvyšší hory Ugandy.


Západ nad jezerem Edward.

Místní hospody mají ve zvyku být hlučné. Tady běžel v televizi fotbalový zápas a venku na terase zpívala Celine Dion. Samozřejmě ne osobně :-). Dá se na to zvyknout, ale příjemné to není.

Na stěně, co byla televize, se honili gekoni. Chtěl jsem je vyfotit, ale jsou celkem plašší. Něco se podařilo. Ale jak tam tak stojím a fotím, najednou kolem mě začal lítat netopýr, který vlétl dovnitř. Udělal kolem mě několik kliček a kudy vletěl, tudy i vyletěl ven.

A teď ten vrchol. Cestou z restaurace jsme přímo na cestě před námi potkali takovou pěknou několikatunovou travní sekačku, hrocha. Pochodoval přímo po cestě pro auta mezi domy. Šel se pást. Museli jsme jet pomalu za ním, protože neměl kam uhnout. Ale pak asi 50m od jednoho z domů byl pod stromy palouček a tak se pustil do hodování. Po cestě šla žena, a tak jsme si s autem stoupnuli tak, abychom byli mezi ním a ženou a nemohl ji případně napadnout. Inu jsme v divočině.

Den končila opět nezbytná intelektuální rozcvička. ;-)

(zveřejnil Honza, úterý 14:58)

  [ Zpět ]

Uživatelské jméno
Heslo