Dole s.r.o.

Misijní výjezd Uganda 2018
Cihly (středa 3. 10.) Tisk

Honza (st 21:09):   Jakej tam máte čas? 
Petr (čt 18:43):  Máme tady o hodinu víc než u nás, což je legrační, protože teď jsme nad Rwandou, kde je stejný čas jako u nás ;-)
Tak. A teď ke včerejšku...

 

Včera na stavbě jsme nebyli úplně nadšení z kvality cihel. Joshua domluvil návštěvu na stavbě, kde používají stejnou technologii. Po snídani jsme se rozdělili va Milan s Romčou jeli do města pro barvy na výmalbu tříd, což byl prý asi tak stejný úkol jako v Mityaně sehnat šrouby, a zbytek týmu jsme se vydali na stavbu. Tam měli jiný stroj než ten, co je tady na stavbě. Obsluhovali ho 3 namakaní chlapíci. Stavbyvedoucí a majitel stroje v jedné osobě nám popsal, co a jak dělají a provedl nás po stavbě. Jezdí se strojem i po okolních státech, takže je to asi velmi výnosná činnost. Nakonec jel s námi zpátky a podíval se, jak to chceme dělat my a radil, co je dobré. Geofrey, syn Davida, u kterého bydlíme a je stavbyvedoucím, přivezl jiný stroj, vlastně tentýž, co používají na stavbě, na které jsme byli.


Naše "cihly"...

Sestavili jsme stroj, stavbyvedoucí, co přijel s námi, ho nastavil a zkusili jsme vyrobit několik cihel. Kvalita byla oproti těm, co vyrobili na místním stroji, úplně jinde. Cihly tedy budeme vyrábět na tom půjčeném a ten, co je tady a je spíš na hraní než na práci, protože nedokáže vyvinout dostatečný tlak, se Joshua pokusí prodat.


Diskuse nad původním strojem


Je zajímavé, k čemu všemu se dají použít banány. Pardon matoke...


Půjčený stroj


Naše nová první cihla


Chce to fakt páru!


První stovka :-)


Milan maluje třídu

Za celý den jsme nakonec vyrobili 235 použitelných cihel, takže zítra musíme přidat, abychom se dostali na 250/den, jak jsme si spočítali, aby stavba proběhla včas a na přelomu roku bylo možné začít používat první 2 třídy. Bude na ně nezbytné vyrobit 8tis. cihel. A na celou budovu pak 20tis.

Milan s Romčou za den vymalovali jednu třídu a zítra budou pokračovat další. Celkem jsou 3.

Po práci jsme si všichni dopřáli chladnou sprchu, ale ten požitek z toho být čistý, je k nezaplacení ;-)


Zapojili se i bratři. Ale ne na moc dlouho... :-D


Ananias pak potřeboval manikúru...

Navečer jsme jeli do města do hotelu na večeři. Ale to jsme si dali! Čekali jsme na hluboce, hluboce, ale opravdu hluboce smažené maso 2hod. Kosti v kuřeti se změnily v křupavé krekery... Nu což. Ale ten hlad! Vtipkujeme, že až zítra pojedeme na návštěvu k biskupovi, objednáme si před ní a až přijedeme, bude hotová :-D. Ale spíš asi pojedeme jinam, říkal Joshua.

Dnes večer se nekonala partička žolíka. Všichni byli unavení a tak šli postupně spát. Když jsem taky mířil se umýt, potkali jsme se v obýváku s Davidem, našim hostitelem. Je mu 82let. Celý život pracoval jak svářeč. Všechny mříže na oknech a dveře v domě sám vyráběl. Říkal, jak je za nás vděčný, že se někdo v daleké zemi rozhodne přijet jim pomoct. Vysočina kolem Rukungiri je chudá. Lidé těžko hledají práci. A vzdělání je tak možnost práci najít. Jeho vděčnost mě opravdu dojala. Starý muž upřímně děkuje za pomoc někomu, kdo žije oproti ním v neuvěřitelném blahobytu. Uvědomuju si na tom, jak málo bývám vděčný a je to pro mě zahanbující. Pořád dokola mi děkoval a přál si, abychom sem do Ugandy jezdili. Nakonec se za nás modlil ve svém jazyce.

Šel jsem spát a měl o čem přemýšlet.

A přidávám ještě pár fotek jen tak ze dne ;-)


David s manželkou na svatební fotografii


Místní červené kamenité silnice


Likvidace "cihel"


Přišla nás zkontrolovat i roucha a dovolila mi udělat i portrét


Pavel dělal selfíčka s dětmi a pak jim je ukazoval


A jejich zvědavost


Tady bydlíme


... a tady "bydlí" Joshua ;-)


Náš dnešní oběd


A nabírání sil na další výrobu cihel...

 

Dnešek musím napsat, tak ho zase zítra pošlu :-) . Petr

 

 

 
Cesta do Rukungiri (úterý 2. října) Tisk

Petr píše (středa 19:25): Posílám úterek.

Dnešní ráno bylo krušné - budíček v 5:15 byl neúprosný. Rychle jsme se sbalili a před 6hod. jsme se setkali ke každodennímu rannímu ztišení. V 6 měl přijet Joshua, ale přijel až ve 1/4, tak jsme rychle naložili věci do aut, sebe do vanu a vyrazili jsme na přes 400km dlouhou cestu.

Vyjeli jsme směrem zpět na Kampalu, abychom to pak "střihli" zkratkou v kvalitě mityanské cesty ke škole do Mpigi na silnici do Masaky.

První povinná zastávka byla na rovníku, kde jsme se spolu vyfotili.

Další zastávka pak byla na snídani právě v Masace. Trvala africky dlouho - všechno se totiž přináší postupně, takže nemůžeme jíst zároveň a navíc se v tom pak udělají ještě zmatky, které se musí řešit. Třeba mě placky vůbec nedorazily. Nevadí, třeba příště ;-).

U Lyandonde se změnil charakter krajiny a ze zalesněné krajiny se stala travnatá step se stromy rozesetými jako tečky na slunéčku. Přiblížili jsme se k nejmenšímu ugandskému národnímu parku u jezera Mburo. Je známé svými zebrami. Blíží se období dešťů a tak je vody méně, což zebry nutí jít blíž k lidským sídlům, kde jsou vybudované zdrže, aby se napojily. A tak jsme měli štěstí, že jsme narazili na stádo, které bylo asi 100-200m od silnice. Vyskákali jsme z auta a snažili se přiblížit co nejblíž, abychom získali co nejlepší záběr. Tak snad se něco povedlo. Ale mám to ve foťáku. Mobilem to bylo daleko.

Po této kratochvíli jsme pokračovali v cestě, která se opět po nějaké době změnila - přijeli jsme na vysočinu. Překvapily mě celkem strmé straně pokryté na vrcholcích jen trávou. Ve spodních partiích pak stromy a nebo... ananasy. Dokonce jsme míjeli ananasovou horu - pokrývaly ji prostě celou. A tak jsme dojeli do osady, kde byl trh. Nakoupili jsme jich tam 15 a myslím, že nám při naší spotřebě příliš dlouho nevydrží ;-). Jsme jak ananasové kobylky :-D.

Hromada ananasů

Pavel s jednou z prodejkyň

Takové obyčejné tržiště ;-)

Po 9hod. jsme dorazili do Rukungiri. Zastavili jsme se ještě v supermarketu, kde Vlastík chtěl chilli omáčku a Pavel zrnkovou kávu, což neměli a tak vzal Vlastík jen chilli prášek. Pak ještě na poštu pro pohledy, které taky neměli a tak jsme vzali jen známky. Co mi to jen připomíná... ;-) A pak jsme se vydali konečně ke škole. Je to úzká kamenitá, místy vymletá cesta a je potřeba po ní jet opatrně. Ale i s jedním nárazem do podvozku jsme šťastně přijeli. To bylo vítání! S některými jsme se viděli poprvé, s jinými jako je silák Tom po dlouhé době.

Vítání s Tomem

<

Vítání s Davidem

Budova současné školy.

Školní třídy

... a zároveň slouží jako modlitebna.

Vynesli jsme věci z aut a šli jsme se podívat do stávající školy, která slouží zároveň jako modlitebna. Joshua nás pak provedl domem a ubytováním za ním a společně jsme pak zamířili ke stavbě školy, která je asi 200m pod domem. Obhledli jsme stavbu, trošku déle se domlouvali na použitých na technologiích, ale nakonec se domluvili i na zítřejším průběhu alespoň dopoledne a vydali se přes místo, kde se kope hlína pro cihly, zpět do domu, kde už na nás čekala výborná večeře - chapati, rýže, vařený hrášek, strouhané zelí a... samozřejmě moře ananasu, završená čerstvě namletou místní kávou nebo čajem.

Nová budova a staveniště další budovy

Stroj na výrobu cihel

A zpět u domu Jarda s Tomem

Po večeři se gambleři uchýlili ke své hře a my s Joshuou si trošku dobírali Tomáše, že má trénovat angličtinu, když je na tom anglickém táboře. ;-)

Ale už je čas spát. Všichni se postupně rozprchli, takže dopíšu a jdu je následovat. Dobrou noc a zase zítra ;-).

 

Večer sepíšu dnešek a jak to půjde, zase pošlu. Máme problém, že sociální sítě fungují jen přes Joshuovu WiFi, což se dá používat jen, když jsme někde na signálu, třeba jako teď na večeři v hotelu ve městě. Tak si to vždycky napíšu a pak když posílám, doplňuju to k fotkám ;-)

 

 

 
Další dva dny v Mityaně (zážitky z neděle 30. 9. a z pondělí 1. 10.) Tisk

Texty a fotky, jak je Petr naposílal v úterý od 9:14 do 9:44 ráno. Petr dodává: „Je to trošku přeházené kvůli problémům se sítí.“

Kázání bylo výživné a tak ho bylo potřeba spolu s obědem dobře strávit.

Po siestě šel Vlastík rozměřit potřebný plech.

Později odpoledne jsme pak vyrazili v kompletní sestavě a s Tomem, dalším ze synů, za volantem na trh, sehnat potřebný materiál. To bych nevěřil, jaký je problém sehnat 30ks M6x40 s položkami a maticemi. A elektrická vrtačka? No tak to byl opravdový zážitek! Zástrčka? Co to je? Z kabelu koukaly dva částečně odizolované dráty, které při vrtání zřejmě někdo druhý držel na kontaktech v zásuvce... Zabít se fakt nenecháme. Takže Tom musí do zítřka sehnat nějakou funkční.

Nakonec jsme sehnali i gumoasfalt, takže to snad zítra dáme dohromady.

Nakonec jsme vyrazili na zhodnocení dne do Enra.

Doma nás pak čekala večeře. Ale jaká!? Tomáš pořád "pláče" po mase. A paní Viktoria nám připravila pečené vepřové. Hluboce pečené... ;-) Ale moc dobré.

Den jsme zakončili jako skoro každou volnou chvilku pár koly slovního žolíka.

Nepříjemné ale bylo, že byly vybité baterie, takže fungovalo jen sporé osvětlení. Zítra to musíme prověřit.

Prodejna nábytku

Tady jsme sehnali šrouby

Tom s kámošem

... a taky gumu

Nedělní ráno začalo v 9hod. snídaní s plackami chapati. Chtěli jsme jet na 10hod. na bohoslužbu. Ananias nás sice "lákal" na tu 8, která byla v angličtině, ale my jsme si chtěli užít tu v místním jazyce Luganda.

O půl 10 jsme tedy vyrazili. Kromě Ananiase s námi jela ještě paní Viktoria. Shromáždění normálně probíhá v katedrále, ale ta se nyní rozšiřuje, aby se tam mohli vejít několik tisíc lidí. Paní Viktoria nás provedla po staveništi a ukázala nám, kde třeba bude kancelář biskupa, kaple pro slavnosti jako je ukončení studia studentů apod. Pak jsme se vydali do domku naproti, kde probíhala ugandská anglikánská bohoslužba. Není divu, že je podobná katolické, ale křížená s letničními chválami. Překládal nám mladý muž Eduard, jak jsme se později dozvěděli, pracoval na místním zastupitelstvu.

Paní Viktoria byla uvedena jako lévita a zastupuje kazatele v jeho nepřítomnosti.

Kázání bylo o dávání a hlavní poselství bylo, že Bůh je ten, kdo dává. Takže pokud dáváme, dáváme vlastně jeho. A že ten, kdo dává, taky dostává.

Na konci mě jako anglicky mluvícího pozvali dopředu, paní Viktoria překládala a měl jsem shromáždění pozdravit. Poděkoval jsem paní Viktorii za možnost tu být i jejich přátelství a také jsem poděkoval kazateli za slovo. A dodal jsem, že jsme sice už 28let svobodná země, ale lidé že se čím dál víc uzavírají. Že se řada lidí snaží hromadit majetek, ale že čím víc mají, tím víc chtějí. Zatímco ti, kteří dávají, mají dost. A že skutečně dávat se dá jen, když máme v srdci Krista.

Po shromáždění jsme čekali venku na Ananiase - ten totiž odjel, protože byl na ranní bohoslužbě. Obešli jsme si katedrálu a trochu zmokli, protože se tu jako každý den od dopoledne honí bouřky.

Ahoj Honzo. Je to trošku přeházené, kvůli problémům se sítí. Ale snad se ti to podaří seskládat ;-) ... Honza: Nepodařilo. :-/

Ráno jsme se chtěli sejít ke Slovu a snídani v 8. Ale všichni jsme tam byli už ve 3/4. Dnes byly sladké toustové chleby obalované ve vajíčku (zajímavá sladkovajíčková chuť - doma si to asi neuděláme :-D) a sladká kukuřičná kaše poridge podobná naší krupicové. Děti ji tu pijí. Dali jsme si ji s kakaem, co přivezl Vlastík. Byla pak docela dobrá ;-)

... To už je z pondělí, jo ;-)

Po snídani vyrazili Milan s Romčou ohlédnout školu. Zašli do všech tříd pozdravit děti.

Zbytek se pustil do práce na prasklém tanku na vodu. Kluci někde sehnali sikovky a povolili šroubení, takže bylo možné tank převrátit, vylít z něj zbytek vody a položit na bok, aby se do něj dalo vlézt. Zavzpomínali jsme s Vlastíkem, jak před 5lety vevnitř toho hlavního montovali plovák a napouštěcí a vypouštěcí armatury. Bylo tam pořádně horko, i když byl ve stínu. A tento ve stínu nebyl - bylo tam jak v sauně...

Pavel s Jardou si z paletky udělali přípravek na ohýbání plechů - je totiž nutné říct, že tank je vlnitý, i když z asi 5mm plastu. Takže plech je potřeba podle něj natvarovat. Kluci tedy začali a tvarovat plechy, co měly být zvenku a zahnuli jej i dospod, aby byla prasklin dobře utěsněná. Dorazila i ruční vrtačka... Jupí. Můžeme vrtat. Navrtali jsme otvory do plechu. Pak jsme s gumou provrtali tank a a dvou místech jej přichytili Vlastík si mezitím v tanku připravil protikus a jali jsme se vrtat všechny otvory. Do oběda byla spodní část zatmelená gumoasfaltem a přes gumu a plech z obou stran přišroubovaná.

Pak ale nastal problém - pro přeplátování, protože plechy, co jsme měli, nebyly dost dlouhé, byly šrouby, které jsme koupili, krátké. Museli jsme tady počkat, než taxi Buda-Buda doveze delší.

Sauna...

Po návštěvě školy šla Romča do kuchyně pomoct připravovat oběd.

S Vlastíkem jsem v mezičase čekání na šrouby konečně vylezli na střechu, abychom podle původního plánu ocistili solární panely. Jsou v dobrém stavu, ale očistu od všudypřítomného červeného prachu potřebuji. Pavel někde sehnal kbelík a dva hadry a pustili jsme se do umývání. Za chvíli byli panely jakž takž čisté. Chtělo by to ještě jednou a vytřít čistým hadrem, ale to už by byl asi luxus. Zase se honil bouřky, tak jsme měli trochu naději, že by mohlo sprchnout a tak zbytky splachnout. Ale zůstalo je u toho.

Po obědě jsme opravu tanku dorazili a vypadá to dobře. ☺️ Musíme se pochválit - improvizovat a ještě bez pořádného nářadí. Tak na to to vypadá exkluzivně.

Umýval jsem, ale nemám víc rukou ;-)

Pavlova slušivá uniformička :-D

Odpočinek po dobře odvedené práci ;-)

Odpolední siesta po důkladné očistě probíhala v duchu žolíka. Paní Viktoria nám přinesla místu na ohni pražených arašídů z poslední úrody. Fakt pochoutka!

Já jsem šel přeměřit baterie a zjistil jsem, že měřák, který jsme před 5lety koupili, nefunguje. Musel jsem tedy improvizovat. Baterie se zdají v pořádku. Nerozumím tedy, proč byly večer vybité. Ale během odpoledne jsem to zjistil - čerpadlo totiž čerpá, i když už slunce tolik nesvítí a tak se výkon bere z baterií. Důvodem, jak Vlastík zjistil, byla odlepená stínící páska na čidle. Přilepil novou, ale už bylo pozdě a baterie byly na 20%. Musíme se tady zastavit po cestě domů a zkontrolovat je.

Ale aspoň se tank načerpal ze 3/4.

Pomalu zapadalo slunce a tak jsem ještě aspoň na chvíli vyběhl s foťákem. Tom blbnul s dětmi, tak jsem něco zkusil cvaknout ;-)

Po večeři za námi přišla paní Viktoria s Joshuou a povídali jsme si jak se jim daří.

Večer končil opět veselou partičkou žolíka. :-D

Musíme brzo do postele. Ráno v 6 vyrážíme na celodenní cestu do Rukungiri.

 

 

 

 

 
První dva dny v Mityaně (sobota 29. 9. a neděle 30. 9. 2018) Tisk

Píše Petr (neděle 17:55 až 19:07)

Na letišti nás naložili do autobusu a převezli k letadlu. Po nástupu bylo jasné, že na luxus 3 sedadel, které jsem měl při posledním letu, můžu rychle zapomenout - bylo plno. Seděli jsme ale aspoň pohromadě. Jen Pavel separé... Koukal do stěny u 1. třídy. Letadlo se odlepilo z runwaye a za chvíli jsme byli ad mraky. Byl krásný západ (foto 1). ... a ještě jednu fotku radostného týmu (foto 2). Následovala večeře ve stylu svačinky z Prahy... (foto 3). Svačinku přidávám taky ;-) (foto 4). Nemohli jsme pořádně usnout, takže jsme jen tak aspoň zavřeli oči.

Před půlnocí našeho času jsme přistáli ve rwandském Kigali. Po cestě jsme se museli vyhnout několika bouřkám, tak to sice bylo s mírnou oklikou, ale na čas ;-). Cca 1/3-1/2 lidí vystoupila a měli nastoupit noví lidé. Ale posádka začala prohledávat letadlo. Co hledali, nevíme. Nic nenašli a tak pustili lidi a letadlo bylo zase v mžiku plné. Po 50min. jsme se tedy odlepili od země a za 3/4hod. cca ve 2:50 přistáli v Entebbe. A letadlo se vylidnilo obdobným způsobem. Vzali jsme to přes toaletu, takže na víza jsme zůstali poslední. Předtím ale povinná kontrola očkování proti žluté zimnici. Víza pak šla celkem rychle. Milá paní úřednice nám oskenovala otisky a těm, co tu jsou poprvé i podobenku. Tak tu. zanecháváme, zdá se, nesmazatelně stopu :-D. Pak pro zavazadla. Jen jsme všechna museli nechat projet skenerem. A pak už nás čekalo vřelé setkání s Joshuou a Ananiasem. Naložili jsme všechno do aut a vyrazili směr Mityana. Po cestě nás čekala příjemná změna, že jsme nemuseli jet přes Kampalu, ale minuli jsme ji po nově dokončené dálnici Entebbe-Kampalla. Takže jsme asi ušetřili dost času i našich vnitřností. I tak nás čekalo naklepání od zpomalovacích retardérů a z cesty ke škole. Po probdělé noci sem už nebyl s to udržet víčka, omluvil jsem se Joshuovi, že mu nejsem s to dělat společnost a usnul jsem. Probudilo mě až házení že strany na stranu, jak jsme jeli po cestě ke škole. Je to o zuby... ;-) A nejen ty.

U školy nás čekalo velké překvapení - v 6hod. ráno, byla ještě tma, na nás venku čekaly děti, které bydlí ve škole na internátu, paní ředitelka Viktora s manželem Stephanem a  zpívali a bubnovali. Byli jsme fakt moc mile překvapeni. Vřele jsme se s nimi přivítali a se všemi dětmi podáním ruky a šli se ubytovat. Dostal jsem s Jardou, jako starším, jediný pokoj s koupelnou. A pak už jsme padli. Tak skončil prodloužený den první.

Druhý den začal podle dohody v 10hod. snídaní (foto 5). Vejce natvrdo, máslo a chleba, vařené brambory a zelenina a banaaaaany. A rozhodně kafé, byť "jen" rozpustné. Po snídani jsme se se Stephanem vydali ke studni. Vodu dává, což je dobře, ale je zarostlá. To není nic překvapivého, ale taky zanesená - když jsme ji budovali, bylo v ní kolem metru vody. Teď v ní je tak polovina. Filtrace a usazování nečistot tedy funguje dobře, ale zasloužila by vyčistit a zpět prohloubit (foto 6).

Po cestě zpět jsme zašli do školy - děti si tam přepisovaly poznámky. A jak uhledně! To byla radost pohledět. Prohlédli jsme si několik tříd (foto 11 a 12), abychom si udělali obrázek a šli se podívat po areálu. Ty bobule (foto 7) jsou kávové třešně. A cedule (foto 10) je něco jako třídní kniha o tom, kolik dětí přišlo do které třídy. Děcka zabavili některým z nás sluneční brýle. Některým i navždycky :-D (foto 8 a 9). Obhlédli jsme nové sociálky dětí a zvířata, o která se starají. Tady má každá třída týden na starosti něco - prasata (foto 13 a 14), kozy, krávy, mytí nádobí nebo celkový úklid a střídají se v tom. Následuje foto venkovní kuchyně (foto 15) a paní Viktoria v kuchyni, jak si připravuje si jídlo pro sebe (foto 16).

Pak jsme se chtěli pustit do čištění solárních panelů. Ale od Stephana i Viktorie jsme několikrát slyšeli, že mají nedostatek vody - když je období dešťů, nesvítí slunce a čerpadlo nečerpá. Takže voda v horní nádrži není. Když deště přejdou, slunce svítí, ale zase ale není zřejmě voda, kterou by bylo možné načerpat. Ale je tam dost tanků, které by bylo možné naplnit. Tisícilitrový ale nemá výpustí a pětitisíclitrový je prasklý a není možné ho naplnit. Vlastík tedy odloupal to, čím byl tank zalepený a zjistili jsme jednak rozsah poškození a přemýšleli, jak ho opravit. Na tisícilitrový Jarda našel ventil, Tom odmontoval kyklopskou silou ucpávku a ventil jsme namontovali. Vypodložili jsme ho cihlami, které jsme vysypali hlínou, co nám nakopali kluci (foto 17). Na další fotce (foto 18) je vidět poškození tanku (=nádrže). Je na něm vidět, že se to někdo snažili opravit, ale... Tak jsme navrhli řešení, ale o tom později. Mimo jiného jsme zjistili (foto 19 a 20), jak roste papája a místní chilli (FAKT HOT!!!). Následoval malý odpočinek po práci... (21). Slovní žolík.

Večer jsme se s paní Viktorií domluvili, aby pro nás nevařila, že se najíme v hotelu Enro, kam jsme chtěli na pivo. Dorazili jsme tam a všude byla tma. Opravovali generátor... V dálce se blýskalo a přemýšleli jsme, jestli to nevzdáme. Ale rozsvítili a tak nás čekala večeře ;-). Hluboce smažená tillapie. Byla jak krekery :-D. Ale moc dobrá. Jen ta velikost malého kapra nás trochu překvapila, takže sníst ji byla celkem výzva... (22). Milan si dal peppersteak a Vlastík kuřecí. Dovalili jsme se do guesthousu a šli se uložit. Tak skončil den druhý :-). Musíme jet. Píšu z hotelu, kam jsme zajeli na pivo. Tak zase zítra ;-)

 

 

 

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 Další > Konec >>

Strana 3 z 4
Uživatelské jméno
Heslo