Dole s.r.o.

Misijní výjezd Severní Indie - Nepál, duben 2015
1.4. Středa (6.den): Otevření školy Tisk

Probouzíme se do velkého dne! Dnes se oficiálně rozběhne škola New Hope Mission School! Pravda, nějaký rozjezdový provoz tu již byl před naším příjezdem. Ale dnes je to prostě poprvé!

Přestavujeme se mladému učitelskému páru – Niky a Utam. Jsou to snaživí mladí studenti, kteří jsou zde v roli učitelů.

Odezíráme jejich komunikaci se studenty. Sledujeme průběh výuky. Hindština mi někdy připadá hašteřivá, jako dohadování se na tržišti.

Učí se do 13hodin. 5 vyučovacích hodin. Děcka mají neuvěřitelně hluboké hnědé a černé oči.

Škola je umístěna asi 30 min cesty na jih od města Madhubáni, ve vesnici Lehara ( dle Googlu) – správně po indsku Nehra.

Odjíždíme do Madhubáni na podvečerní nákup, zároveň hledáme ATM – bankomat. Budka, kde se nachází bankomat, je klimatizovaná! Krása! OOps...klima nefunguje.

Poznávám jednu ulici, kde jsem se před dvěma lety seznámili s mladíkem, který otevíral internet kafé, vcházím dovnitř, díváme se přes několik lidí na sebe a najednou se rozzářil, žene se ke mně a ptá se: „jsi to ty?“ Ano, odpovídám. Milé setkání. Vida, v miliardové Indii další kámoš!

Daniel

 
31.3. Úterý (5.den): směr Bihár Tisk

Ještě za tmy vyjíždíme směr naše nové působiště.

280 km, 7 hodin cesty z toho poslední 2 hodiny proplétání se v zácpě Indického velkoměsta.

1000 km – 1,5 hodiny – let společností IndiGo

200 km – 5 hodin – z hlavního města Biháru Patny.

Celý dlouhý den na cestách a v 23. hod přijíždíme do školy.

Těsně před Madhubáni se stavujeme na jídlo ve stánku u cesty. Máme hlad a dáme si chapatti, jdu si vyfotit pec, kde kuchař dělá placky. Myšky, která kolem těsta pobíhá, si moc nevšímám.

Dochází mi, že přijíždíme do jiné oblasti a jsme v jiném postavení.

Rozbalujeme síť a jdeme spát.

Daniel

 
4.4. krátká zpráva z Biháru (od Daniela skrze WhatsUp) Tisk
Ahoj. V utery jsme se presunuli do Biharu. Podminky tu jsou hodne jine. Dnesni den je ve znameni pustu. Trosku nuceneho. Prepadla me zimnice spolu s nevolnosti. Doufam ze to nebude trvat dlouho. Dnes jsme navstivili rodinu jednoho z ucitelu. Jsou tu jen pekni lide. Diky za modlitby. Daniel
 
30.3. Pondělí (4.den) Ve slumu Tisk

Něco je na nich zajímavého. Je to něco víc než se dozvídáme v rozhovorech při čaji a sušenkách... Bydlí ve slumu. Na svůj domek ve srázu si vzali několikaletou půjčku. Jsou v podstatě squatteři bez práva na zastavěný pozemek (jejich výraz). Jaké jsou naděje a sny jejich dětí...

Náš průvodce, hostitel a pastor místního sboru 65letý Nicanor je jejich autoritou, dědečkem i poslední záchranou.

Navštěvujeme další rodinu. Zase mě brní v chodidlech – taková výška, vždyť je to v podstatě strmý břeh velké vyschlé řeky. Jdu po betonové základové desce domku, která bez zábradlí trčí do vzduchu. Jsem srab a až na kraj nejdu. Hloubku „kaňonu“ odhaduji na 15 metrů. Proč si něco nepostaví na rovné ploše hned vedle? Ano, vím, koupit pozemek je nemyslitelné.

Vždycky se zajímám o kuchyně. Ne, že bych se bál a potřeboval zkontrolovat, kde a v čem připravují občerstvení, ale jen tak, prostě kuchyň je srdcem domácnosti. Tady je to taková malá kůlnička, podlaha pěkně ve svahu, aby voda mohla odtékat dolů po svahu na souseda, střecha nízká… no, uvidíte na fotkách. Svah má jednu výhodu – nekonečný koš na odpadky. Asi to jednou za čas odnese voda... (No a my doma musíme každé úterý vyndávat popelnici.)

Ptám se, jak řeší sousedi na nižších patrech vodu v obdobích monzunů, vždyť jejich domky stojí v podstatě v řece! „Už dlouho nepršelo,“ zní odpověď. Možná právě proto jsou jejich domky jen z plechu a igelitu, asi jsou na tom někteří ještě hůř.

Matka uklízí v 6 domech a na domácí práci vůbec nestačí. Jejich zděná chatrč, zvenku i zevnitř nenahozená, je perfektně vysmejčená. Samozřejmě, čekali nás. Vše kolem domácnosti připadá na 14letou dceru. Nejen to, ale i péče o mladší sourozence. Starší ze dvou synů 13letý Sunil bude kuchařem! Po očku kouká na Nicanora, který poslouchá, spokojeně se usmívá a dodává: „Ty můžeš být šéfkuchařem!“ A to je právě to: malá cihlička sebevědomí nesoucí křehké a chudé životy z předměstí Dehradunu! „Snad se táta vrátí – 4 děti dají zabrat. No, už je pryč něco přes rok, snad něco přiveze…“

Dalších kupy zážitků jsou ukryty ve fotkách a v mém srdci.

Rychle na kutě! Zabalit, zaplatit hotel, rozloučit se s drzými opicemi kolem hotelu a v 5 ráno pojedeme zpět do New Delhi, směr Bihár!

 

Daniel

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 Další > Konec >>

Strana 4 z 5
Uživatelské jméno
Heslo