Dole s.r.o.

Druhý letošní výjezd jen ve dvou kvůli přemístění panelů

15. 4. 2014 Mityana (Uganda): Daniel Hejzlar píše: Jsem doma. Akce se povedla. Panely jsme přemístili. Přikládám fotku, jak Vlastik předělává panely na nové místo. Již v 11 hodin dopoledne máme 2 KW!

10. 4. 2014 Mityana (Uganda): Daniel Hejzlar píše: Ahoj. Jsem v Ugandě. Jsem tu s Vlastikem Chraskou z Náchoda. Předěláváme solární panely. Včera jsme skončili. Teď testujeme systém a nastavujeme osvitová čidla.

Pozn.red.: solární panely jsou jediným zdrojem elektřiny pro rozvod vody ze studny, která zásobuje celou školu.

Aktuální každodenní zprávy z misijního výjezdu Uganda 2014

5. 3. 2014 – Tým se vrátil v neděli 2. 3. 2014 večer. Všichni jsou v pohodě doma. Daniel.

28. 2. 2014 – 15. den – Dostal jsem krátkou zprávu od průvodců, kteří byli s týmem v Safari. Tým se vrátil v pořádku na základnu - do školy v Mytianě. Čeká je poslední noc a zítra jedou do hlavního města Kampaly. Den stráví nakupováním a obhlížením kultury afrického velkoměsta. Daniel.

25. 2. 2014 – 12. den – Ahoj, dnes je poslední den pobytu u Viktorie. Ke snídani jsme měli výborné tousty a meloun. Potom jsme všichni natírali modrou barvou školu. Vše tady probíhá ve velkém poklidu. Je pod mrakem a trochu pofukuje, tak jsem po práci vzala foťák a šla ještě trochu fotit přírodu a děti. Těšíme se už na Honzu a spol., snad přijedou někdy večer. Oběd byl opět bohatý – brambory, rýže , těstoviny, maso, zelí a na závěr opět ananas. Ahoj, jdu balit a hurá na SAFARI!!!!! Marta

24. 2. 2014 – 11. den – Zdravím vás, dnes napíši zkrácenou verzi o našem týmu. Po ranním ztišení, jsme řešili přívod vody do další nádrže. Sepsali jsme si s Vlastíkem seznam úkolu, které zde mají smysl a plno potřeb, které vidí místní – viz nové auto apod. Dopoledne jsme instalovali do místní kuchyně poličky a byla to velká sláva a událost. Mají poličky z jejich pohledu nadstandardní – z dřevotřísky. Večer jsme udělali společnou večeři s učiteli. Mohli jsme jim vyjádřit upřímné díky za jejich práci zde. Dále to bylo takové krátké rozloučení a jejich poděkování za naší práci pro jejich školu. Nemám múzu…… asi víte co to znamená - Rosťa

23. 2. 2014 – 10. den – Dnešní den je neděle. Vstáváme v 7 hod a o půl osmé odjíždíme do kostela na bohoslužbu. Bohoslužba je v angličtině a kostel je naplněn většinou dětmi ze škol. Chvály jsou opět v africkém stylu tj. plné pohybu a pro nás starší i dost nahlas. Po zkušenosti z minulé neděle (v první lavici a přímo u reproduktorů) proto míříme do zadních lavic.  Po bohoslužbě máme pozdnější snídani. A po ní probíhá rozhovor s kluky a elektrikářem o elektrárně. Vysvětlujeme na co jsme přišli za závady a co jsme  s tím udělali, jak jsme to opravily. Zároveň jsme je seznámily co je třeba dodržovat a co by bylo dobré ještě uskutečnit, aby se ještě více ochránil daný systém čerpání vody. Potom si stanovujeme co ještě uskutečníme než odjedeme do Kampaly na večerní kulturní program. Je cca 14 hod a vyrážíme směr Kampala. Cesta proběhla bez problémů a svižně. Na každém kroku je vidět jak se dané území rychle mění jak v dobrém tak i v tom horším případě (mizí buš).  V Kampale nejdříve vyrážíme do banky, neboť zásoba místních schilasů poklesla.(kurz je 1$ = 2450 schilinků, tj. 1000 schilinků = 8,60 Kč. To je oproti loňsku navýšení, neboť kurz byl cca 1000 schilinků = 7Kč). Zdražování je vidět na každém kroku. Čemu to přičítat úplně nevíme. Je pozdní odpoledne a dostavil se pocit hladu. A tak vyrážíme do osvědčené restaurace u benzínky. Majitelem je Ind a perfektně se o nás stará. Oběd všichni pozitivně kvitujou a nakonec si dáváme ještě kafíčko. Čas se naklonil a vyrážíme na kulturní program, který začíná v 19 hod. Celý program trvá 3 hod a je to opět úžasný zážitek. Ke konci se do programu zapojují i návštěvníci. Kroutí se v africkém rytmu. Vše je zdokumentováno. Nastává čas vyrazit směr naše ubytování. Je již hluboká noc kdy se vracíme do Mityany a tak  se vcelku rychle ukládáme k odpočinku.
Zdravíme muzungy.
Zápis provedl Vlastik

22. 2. 2014 – 9. den – Mwasuzemutya aba Czech,
Ku lunaku lwa, Wamunyi bwetwazukuka nze ne Marta netutandika okusiiga ekisulo ky’abalenzi nga nabo batuyambako. Rosťa ne Vlastík nga bwebabajja amasa.
Bwe twamala okulya netugenda mukibira okulambula n’okulaba ebinyonyi nga tukulemberwa Ananias era twalaba ebinyonyi, emiti, emiddo, ebibala, nebirala bingi. Tetwabula era twakomawo bulungi.
Akawungeezi twagenda ku Enro Hotel okulya ekyeggulo era kyali kinyuvu.
Maama ne Taata ndi bulungi sinalumwako ku nsiri era sinaribwako kisoro kyonna.
Mubere bulungi

Doufám, že jste všemu rozuměli, pokud náhodou ne, můžete si to přečíst ještě v češtině.

Dobré ráno, lide český,
V sobotu jsme vstali a s Martou jsme začaly malovat klučičí ubytovny, děti nám s tím pomohly.
Po obědě nás Ananiáš vzal do buše na procházku, viděli jsme spoustu různých ptáků, stromů, plodů apod. Nezabloudili jsme a v pořádku jsme dorazili domů.
Na večeři jsme si zašli do hotelu Enro, byla výborná.
Mami a tati (ano v luganštině je máma maama a táta taata ;)), mám se dobře, ještě mě neštípl žádný komár ani mě nesnědlo žádné zvíře.
Mějte se hezky
magduna

21. 2. 2014 – 8. den – Ahoj, dnes po snídani jsme s Magdou natíraly venkovní zeď modrou barvou chlapeckou ubytovnu. Zároveň jsme natřely dveře a okenice. Odpoledne jsme všichni šli navštívit další učitele. Tentokrát jsme šli pěšky. Prý, že je to kousek. Až teprve cestou jsme zjistili, že jdeme až do Mityany. To je docela daleko, ale i přesto to byla to velice pěkná procházka. Jediný problém byl ten, že jsme nestihli všechny naplánované návštěvy. První návštěva byla u učitele Erika, který bydlí se svým bratrem v pronajatém mini bytečku. Každý den chodí do školy hodinu a půl. Další učitelka už bydlí nedaleko od školy. Její byteček je opět miniaturní, ale hezky zařízený. Má dvě velice malé děti, které bere do školy a má je u sebe ve třídě. Zpáteční cestu jsme už šli za tmy. Byl to opět velice krásný den. Ahoj Marta

20. 2. 2014 – 7. den – Klasuze otya, Lugandsky dobré ráno, zní taktéž krásně viďte? Není nad to si uvědomit, že je zimní období ( je pravda, že v Čechách při našem odjezdu sem to tak nevypadalo ) a při probuzení africkým sluníčkem do tváří, při štěbetajících různorodých ptáčků skočit do kraťas a trička. Po ranní hygieně, vydatné snídani, jsme s Vlastíkem šli dodělat natažení elektřiny do zbylých tříd a ubytoven. To bude docela zásadní změna, když na sebe budou večer vidět, ikdyž já je večer ani při těch žárovkách moc nerozpoznávám a né zřídka kdy se jich docela leknu. V tuto chvíli zde svítí ze čtyř různých zdrojů, které jsou na sobě nezávislé, což je zde velice důležité. Marta a Magda, pomáhali Viktorii s věcmi pro děti, dále připravovali balíčky pro učitele, ke kterým jsme šli dnes na návštěvu.

Napíši pár dojmů, které jsem dnes vnímal a na které jen tak nejsem zvyklý. Zhruba okolo 11 hodiny jsem vyrazil s Tomem do Mityany, kde jsem potřeboval vyměnit peníze, které nám došly vlivem nákupu 3 nových baterii. Při vstupu do banky mě samozřejmě zkontrolují místní strážci se samopaly, na to už jsem si zvyk. V bance je vždy hodně lidí, kteří sem většinou nesou peníze a něco platí. Nevím proč, ale já jsem veden do fronty, která sčítá pouze 3 lidi, ale protože zde nemám zkušenost s předbíháním a snažím se být seriózní další 3 mě předbíhají a vyvrcholením všeho je dědula o hůlce, kterému je snad …… let. V bance jsem strávil cca 40 minut, pak jedu koupit 13 nových žárovek a jednu na výměnu, kterou jsme koupili minule, ale nefungovala. Dále 3 hadice a 2 rozvodové skříňky. Toto vše by u nás trvalo možná 5-10 minut. Zde museli prvně zavolat obchodníka, po zdvořilostních větách s Tomem a snad i se mnou, mi začal vydávat žárovku, kterou jsme měli na výměnu, do druhé hromádky naskládal 12 nových žárovek. A začali jsme se právoplatně handrkovat o jednu žárovku, protože jedna mi stále chyběla…. Nakonec jsem to musel namalovat, protože i Tom byl s obchodníkem a já to nedokázal pochopit. Ale nakonec po malování jsme došli k tomu, že jsme byli v právu a dal nám i 13 žárovku. Ale pak nám ji započítal do nákupu a to už Tom opět po debatě nechal smazat. Přesouváme se k nákupu barvy a při zjištění, že nemají modrou a vymýšlení ohledně zítřka se ptám a co ta modrá támhle v regálu? Jo ta by asi šla prodat, zjevně byla levnější, než kdybychom si nějakou nechali zítra přivézt. Kupujeme 6 litrů štětce a vyrážíme zpět. Vše máme v igelitkách, hadice 3m stočené okolo krku, krabici s barvami za mnou a vyrážíme zpět s Tomem na motorce. U nás doma bych řekl, že se to nedá odvézt, zde s tím moc velký problém nebyl, a ani jsme moc nebyli nápadní. Po obědě jsme dodělali všechnu započatou práci, a než se setmělo, bylo hotovo. A po setmění, můžeme krásně vidět, jak jsou spokojeni učitelé ve třídách a i děti ve své ubytovně. Doufám, že jim to vše bude jen k prospěchu a že to nebyl omyl, když se teď opravdu posunuli zase dál………. Závidím jim jejich rodinné pouto, starostlivost jeden o druhého a večerní rodinné setkání u Božího slova. Je pravda, že jsou věci, které se mi zde nelíbí, ale to je asi úplně normální a já se tomu zde musím přizpůsobit.

Odpoledne jsem byl součástí upřímného rozhovoru s Viktorii, která je vděčná za naší službu, v její škole, ale taktéž vnímala náš určitý dlouhodobý negativní vliv naší civilizace na její službu. Hodně mě to zajímalo a ptal jsem se na vše co ji tíží a co můžeme změnit, a v čem ji pomoci. Končila pláčem a to bylo pro mne velmi silné.

Vyrazili jsme na návštěvu 4 učitelů, u každého z nich jsme strávili chvíli, zeptali se na pár informací, mohli jsme se s nimi modlit, a předali jim maličkosti, které jim udělali radost. Každá rodina byla jiná a z každé jsem si odnesl nějaký jiný dojem. I když všichni bydlí ve velmi skromné chýši, tak byli z mého pohledu k nám velmi štědří. Opravdu je pro mne zvláštní vidět realitu, která je zde a být součástí byť jen chviličku jejich života. Mohu říci, že rozumím větám, které říká Klárka, že by si uměla představit jít na nějakou dobu sloužit třeba do Ugandy do školy v Mityaně –Butego.

Rosťa

19. 2. 2014 – 6. den – Ráno jsme se sešli v 8 hod na snídani a potom jsme se společně zamýšleli nad oddílem z knihy Genesis o Noemovi. O jeho poslušnosti. Když Pán Bůh něco řekl, aby Noe udělal, tak Noe šel a dělal. Neptal se, nežádal vysvětlení (protože mu jej již Pán Bůh dal), nepolemizoval, ale šel a učinil tak, jak mu řekl Hospodin. I když dělat práci 120 let na jednom úkolu není asi med.

A teď z jiného soudku. Jak je to s tím úkolem, pro který jsem do Ugandy jel? Byl jsem vyslán jako ten, který s pomocí druhých se pokusí dát fotovoltaickou elektrárnu do pořádku. To bylo dosti odvážné. Já, který rozumím jakžtakž dřevu, se mám zabývat elektrikou. No budiž. Na začátek musím konstatovat, že jsme „snad“ již na většinu závad přišli a nyní děláme opatření, která mají zabránit tomu, aby se daný stav opakoval. Co se vlastně stalo? Pro někoho to bude možná několik nesrozumitelných údajů a pro někoho snad věcných konstatování:

• zjistili jsme, že odešlo teplotní čidlo na bateriích (aby né, vždyť jsme v Africe). Provedli jsme jeho odpojení a zároveň přenastavení „Sunny Islandu“, aby nedošlo k jeho odpojení v důsledku zvýšené teploty.
• po několika meřeních baterií při různém nabití a vybití jsme došli (po telefonické konzultaci s Karlem do Čech) k rozhodnutí, že dvě baterie jsou OK a dvě baterie kaput. To znamená koupit dvě nové (již jsou v této chvíli na cestě z Kampaly – veze je Joshua).
• dále jsme přišli na to, že je potřeba přenastavit a možná i přemístit osvitové čidlo. Zapíná totiž čerpadlo dříve než je žádoucí, neboť výkon panelů v době zapnutí čerpadla ještě není dostatečný (je zhruba na 1/3 výkonu čerpadla cca 350W). A to znamená, že čerpadlo si bere energii ze 2/3 z baterií tj. cca 700W. To vytváří velké zatížení baterií, které jsou ráno dosti vyčerpané po noci. A to je pro ně špatně.
• další z věcí, která je potřeba řešit, je umístění popřípadě nastavení jiného sklonu panelů. To je třeba řešit v součinnosti s osvitovým čidlem. A to proto, abychom již po ránu (kdy je potřeba nejvíce energie) měli dostatečný výkon na panelech. V průběhu dne (okolo 12 hod) je to již v pohodě. Ale ten čas zhruba 3,5 hod se musí vyřešit.
• další z věcí (kterou jsme ale tak trochu tušili, že by mohla nastat, i když jsme je důrazně na to upozorňovali a varovali že se to nesmí!!!) je, že na tento systém napojili další spotřebiče a osvětlení a tím vytvořili ještě větší nerovnováhu. Systém byl dostatečně výkonný i přes některé výkyvy, ale připojení dalších spotřebičů byl smrtelný krok, který se neprojevil hned, ale zhruba po 3/4 roce se již začal projevovat. A po roce již by velmi zřejmý a přinášel vážné problémy. Sami jsme to poznali, když se systém zhruba okolo 23hod začal odpojovat a my měli tmu. A to pravou Africkou černočernou tmu, která se dala krájet.

Co tedy nyní provádíme?

Měníme baterie, odpojujeme odběry, které nesmí být závislé na našem systému, zároveň tyto odběry – především osvětlení – dořešujeme se stávajícím rozvodem osvětlení ve školách a ubytovnách a doplňujeme jej o pár světel, vypínačů a jednu baterii. Děláme to ve spolupráci s místním elektrikářem. Stávající systém byl tak trochu polorozpadlý a tak pro ně bylo snažší se napojit na ten náš, který byl určen především na čerpadlo a jeho čerpání vody. Těmito kroky vytváříme oddělené systémy, které jsou na sobě nezávislé a nejsou spolu vůbec propojené. Přinášíme tak více světla do tříd a ubytoven. A to je další přínos pro tuto školu.

A teď několik postřehů z dnešního dne:

• Připravujeme se na částečnou úpravu sklonu panelů a pro děvčata připravujeme trochu malování ve třídách (aby bylo konečně vidět, že něco pořádného! dělala).
• Spolu s Rosťou každý den utrácíme statisíce, dnes lehce přes milionšestset a jsme stále v pohodě. Máme též nakoupený materiál na pár poliček. Zítra budeme pokračovat s elektřinou ve třídách a ubytovnách.
• Rosťa vzkazuje, že naučil Toma jíst poreč s grankem a moc mu to chutnalo. Jo vy asi netušíte co je to poreč – Rosťa konstatuje, že je to krupicová kaše s pískem.
• Magda s Rosťou se začínají učit Lugansky a nechávají si psát slovíčka od místních kuchařek. Moc jim to jde. Možná bude i zpráva v luganštině.
• Magda byla odpoledne s Joshuo na setkání místní mládeže a moc si to užila. Na mládeži bylo též i pár slepic – to je tady normální. Ale moc do toho nekecaly. A nejraději by tady zůstala. Možná i napořád? Ale slibuji, že se s námi vrátí.
• Malá poznámka ke stravování. Letos to je tady grand hotel s mnoha hvězdičkami. Takové vyvařování jsem tady ještě nezažil. Bylo nám řečeno, že je to pro ně též zkouška, jak se starat o hosty v hotelu. A tak si to užíváme. Je možná i dobře, že o tom Honza neví. Sudán je prý něco úplně jiného.
• Dnes jsme si též šli zahrát fotbal s místními. Je pravda, že rozeznat spoluhráče a protihráče, je velmi často nad naše schopnosti. Ale užíváme si to.

Sedím nyní u stolu a poslouchám, jak se nás snaží Joshua naučit slovíčka. A docela mu to jde. No asi již skončím. Je 22 hod místního čas a tak bude dobře jít asi na kutě.

Zápisky sepsal Vlastik.

18. 2. 2014 – 5. den – Dneska mě probudila zima!! A to jsem byla přikrytá, ale asi jsem jenom divná, protože ostatním zima nebyla. Ráno jsme dostali další krabice z Čech, takže se těšíme, až rozdáme zbytek dárků.

Moje nejlepší kámoška Justin dneska přivedla svojí mamku, takže jsme měli možnost udělat si pár fotek s touto krásnou dámou v úžasných šatech.

Jelikož nemám zrovna tvůrčí náladu, budu psát jenom hesla:

• Rozdání obrázků od českých dětí ugandským dětem
• Hooodně překládání věcí, kterým úplně nerozumím (nějaká elektřina, truhlařina apod.)
• Asi tak tříhodinový nákup věcí, kterým úplně nerozumím
• Fotbal – Rosťa vzkazuje, že když běží s míčem k rohu, tak tím nemyslí k rohovému praporku, ale k rohu krávy, která je součástí hry.

17. 2. 2014 – 4. den – Ahoj, píši třetí den pobytu v Ugandě. Po snídani jsem šla na návštěvu do místní školky. Byl to pro mě veliký zážitek. Děti vyráběly z listí banánovníku míče a švihadla. Potom jsem si s nimi zahrála fotbal. Po obědě jsme všichni jeli do Mityany vyměnit peníze a trochu prohlédli část města. Odpoledne jsem s Magdou šla podívat se na jednu starou paní, se kterou jsme se seznámily den předtím. Ale když jsme se vracely domů, tak nás vzala Viktorie s Danem znova do Mityany pro ovoce a zeleninu. Večeře byla velice dobrá. Přes den Viktorie rozdávala dětem přivezené oblečení. Děti z toho měly velikou radost (a my také). Ahoj Marta

16. 2. 2014 – 3. den – Tak máme za sebou první celý den na Africkém kontinentu a první doteky s místním osazenstvem všeho druhu. Když ráno vstávám doma z pelíšku, tak jdu z vyhřátého do opravdu studené reality. Zde musím říci, že jsem naivně spal odkrytý a ráno mi byla docela zima. Ale vstal jsem do docela prosluněné reality a to byla velmi příjemná změna. Svátečně jsme se oblékli a vyrazili bez snídaně v půl osmé do místního sboru, abychom stihli kázání v angličtině, protože luganština byla od 10. Většině z nás to bylo celkem jedno, protože neovládáme ani jeden jazyk. Nastoupili jsme do čerstvě oprášeného džípu v pořadí, které určili moudří bratři z Mityany-Butego. Ženy a děti na sedadla a bílí muži na korbu. Naivně jsem si sedl na hranu korby a po prvních metrech jsem vyskočil, protože jsem se stěží držel ve stoje. Dorazili jsme do kostela, který mě uchvátil svou klasickou vizáží, kterou jsem znal pouze z televize a samozřejmě nechyběly chvály, které se nacvičovali venku a udělali nepopsatelnou atmosféru – tudiž Vám ji nepopíši. Ve shromáždění jsme nasáli atmosféru Božího Ducha měli večeři Páně, a po ukončení se odebrali krásnou přírodou zpět do gesthousu pěšky. Po snídani byl chvíli odpočinek a vzápěti byl oběd. Jídlo, na které jsem byl docela připravovaný, mi zde velice vyhovuje. Zatím nemám důvod si nijak stěžovat, a to si nemyslím, že dosáhnu mého osobního cíle – zhubnout.

A nastala hodina pravdy – rozdělování peněz, zjišťování potřeb, společné setkání a dohodnutí pracovního a finančního plánu. V průběhu celého dne jsme s Vlastíkem zjišťovali proč nefungujou solární panely jak mají, shromažďovali jsme data k vyhodnocení a následné úpravě. Odpoledne jsme se rozloučili s Honzou, který odjel do Sudánu. Viděl jsem v něm oddanost pro službu, naskakovala mi husí kůže když mluvil o tom, že vše odevzdal Bohu i to jestli se vrátí. Viděl jsem, že ani lidi z Ugandy by tam nejeli – mají z toho hrůzu. A proto se za něj a za celý tým modlíme, a očekáváme jeho návrat příští úterý.

Večer ještě společné setkání, data..... a spinkat. Dobrou. Rosťa

Sepsal Vlastik