Druhý den na safari (pondělí 8. 10.) Tisk

Petr (úterý 10:44): A mám i pondělí ;-)

V noci jsem nespal moc dobře. Venku bylo spousta zvuků, což tu není nic neobvyklého, ale hlavně začal foukat nepříjemně nárazový vítr. Asi pozůstatek bouřky - nedaleko se totiž, jak jsme jeli z hospody, blýskalo.

Probuzení v 6 hod. tedy nebylo něco, co by mě překvapilo. Přesto jsem se ale necítil nějak nevyspaný. V 6:45 jsme s nejnutnějším naskočili i s Milanem, kterému bylo díky Bohu lépe, do auta a vyjeli jsme na pozorování zvířat při pastvě.

Asi na půli cesty z Mweya, kde jsme spali, nás zastavilo stádo slonů s mladými přímo na cestě. Během chvilky jsme ale zjistili, že jsou všude kolem a museli jsme couvnout do bezpečné vzdálenosti. Naše přítomnost se jim totiž vůbec nelíbila a tak se pár jedinců vydalo k nám, že by si o tom třeba chtěli popovídat. Což jsme fakt nepotřebovali. Jen před námi jich bylo rozhodně přes 30 a po stranách se dalo odhadovat je podle pohybu větví a křoví, že a kolik jich tam je. Ale odhad byl tak 100 až 150. Fakt mazec.

Když jsme čekali už nějakou dobu, až odejdou z cesty, aby se dalo projet, vtom napravo, asi 50 m od nás běžel rychle slon. Následně jsme zjistili, že důvodem bylo auto v protisměru, které je rychlou jízdou donutilo z cesty rychle přejít na strany. Využili jsme toho a podobně rychle projeli také.


Údržba Milanových vousů :-D


Rwenzori

Přejeli jsme hlavní cestu dělící park na východní a západní část a křovinatá krajina se změnila v savanu. Vyjeli jsme do druhé části parku a po chvíli narazili na skupinu aut, která kromě všudypřítomných antilop pozorovala i něco jiného - lvy. Ale byli od nás tak 200-250m. Na focení i pozorování příliš daleko. Pokračovali jsme dál na tržiště s místními výrobky u slaného jezera Bunyampaka. Na jeho březích se odpařováním těží sůl, která se pak na tržišti prodává. Měli jsme v úmyslu tam i posnídat. Přidala se tam k nám i nějaká místní kočka. Takže tím pádem bychom měli vyfocené i je ;-). Pavel si koupil nějaké suvenýry a já a Tomáš i zbytek pohlednice...


Snídaně s kafem


Nejbližší kočka, co jsme tady zatím viděli

Po cestě zpět do Mweya jsme se zastavili u jezera Nyamunuka. Nuka v místním jazyce znamená zápach. Jezero, totiž kromě toho, že je slané, páchne sírou. Na březích jsme viděli buvoly. Zvířata tam prý chodí jak do lázní. Slaná voda se sírou jim dezinfikuje a hojí rány a zbavuje parazitů.

K jezerům je potřeba říct, že se jedná o kráterová jezera jako pozůstatek sopečné činnosti. I jezero Edward je pozůstatek tektonických procesů, stejně jako kanál Kazinga. Park totiž leží na velkém africkém zlomu. Tektonika se tu projevuje dosud - nejen voda v kráterových jezerech, ale i voda v jezerech Edward a George a kanálu je mírně slaná.

Po cestě jsme se domluvili, že bude lepší jít na projížďku lodí už ve 13hod. Oběd jsme tedy odložili až na půl 4. Po předchozích zkušenostech jsme si ale objednali jídlo dopředu. Kuchař z nás byl zděšen a prý utekl. Ale pak se vrátil... ;-)

Příroda tady je plná života. Cestou po kanálu nám průvodkyně říkala o ptácích, kteří tu nejen žijí, ale i sem přilétají při migraci. Mimochodem jsou tu už "naše" vlaštovky, jiřičky a rorýsi a je jim tu podle všeho moc dobře. Potravy je tu opravdu dostatek :-)

Kromě hroších školek občas doplněných buvoly jsme viděli i slona a z vody na ptáčka zaútočil i asi metrový krokodýl, který pak vylezl na břeh a mohli jsme si ho prohlédnout a vyfotit. Prý je jim teď chladno a tak jsou ve vodě. No, nevím. Ze mě tu teče jak ze studánky... :-D

Na konci kanálu nás čekala rybářská osada a břeh plný ptáků.

Po návratu z lodi nás podle předpokladu čekal oběd. A nutno říct, že znamenitý ;-). Grilované nebo dušené ryby se zeleninovou omáčkou. Vůbec nebyly tak vysušené jak v Mityaně. Nezbylo nic. To mluví za vše ;-).


Dnešní oběd

Nastal čas odjezdu. Vyjeli jsme z parku, ale protože jsme měli asi hodinu, zastavili jsme a kluci se ptali, jestli se nechceme jen ještě projet východní stranou parku, kde jsme byli dopoledne. Moc jsme se netvářili, protože lvy jsme vlastně neviděli. Vjeli jsme tedy dovnitř a lvi se od rána nepohnuli z místa. Byli od nás asi 250m, takže fotit nešli. Zastavili jsme u dalšího auta a hlídače. Po chvíli povídání s ním Joshua řekl: "Máte připravené foťáky? Jedeme!" Nevěřili jsme vlastním uším, ale to už jsme se obě auta rozjeli do savany směrem ke skupince lvů. Byli nádherní. Lvice s koťaty. Byli jsme nadšení. Byli jsme od nich možná 5m a s nimi to vůbec nehnulo.

Odjížděli jsme potěšení, že jsme je viděli. Ale dokud nebudeme venku z parku, nemáme vyhráno. Byli jsme tam načerno. Strážce dostal nějaký bakšiš a odjel a tedy nic neviděl. Ale museli jsme co nejdřív odjet, aby nás nikdo neviděl a neplatili jsme pokutu ve výši 150US.

Podařilo se a zamířili jsme na sever do města Kasese, které mělo být našim dnešním útočištěm.

Po cestě jsme překročili 30. poledník a za chvíli i vyznačený rovník. Ale jak jsem zjistil už posledně, kecají. Rovník je uprostřed křižovatky do Konga ve vesnici Kikorongo. Ale asi to udělali záměrně, aby se jim tam necourali túristi.

Pokračovali jsme do Kasese a po cestě jsme viděli, jak místní vypalují savanu. Když se setmělo, byly vidět i ohně na stráních nad městem. Ale pozdě večer už byly uhašené. Savaně to prý pomáhá, zbavuje se invazních druhů. Když to neudělají lidé, udělá to příroda při bouřkách.

Ubytovali jsme se v Nelo Hope Guesthouse. Každý jsme měli dvojpostel a pokoj se sociálním zařízením se splachovacím záchodem a teplou sprchou (!!!) jen pro sebe. Takový luxus! Užili jsme si toho každý do sytosti.


Dráty vedle balkónu. Že občas nevyšla izolace, nevadí...

Milanovi bylo už mnohem lépe a tak jsme vyrazili do sousedního guesthousu, kde měli i kuchyni. Objednali jsme chapati a pivo, ale jak jsme objednávali postupně měli z toho fakt hokej. Ale s pomocí druhé servírky to nakonec zvládli ;-). Ale jednu chybu to přece jen mělo. Jarda zapomněl vzít karty... Taková škoda! Ale přežili jsme to ;-)

 

A dnešek teprve sepíšu ;-)

(zveřejnil Honza, úterý 16:30)

 

 

  [ Zpět ]