Dole s.r.o.

Cihly (středa 3. 10.) Tisk

Honza (st 21:09):   Jakej tam máte čas? 
Petr (čt 18:43):  Máme tady o hodinu víc než u nás, což je legrační, protože teď jsme nad Rwandou, kde je stejný čas jako u nás ;-)
Tak. A teď ke včerejšku...

 

Včera na stavbě jsme nebyli úplně nadšení z kvality cihel. Joshua domluvil návštěvu na stavbě, kde používají stejnou technologii. Po snídani jsme se rozdělili va Milan s Romčou jeli do města pro barvy na výmalbu tříd, což byl prý asi tak stejný úkol jako v Mityaně sehnat šrouby, a zbytek týmu jsme se vydali na stavbu. Tam měli jiný stroj než ten, co je tady na stavbě. Obsluhovali ho 3 namakaní chlapíci. Stavbyvedoucí a majitel stroje v jedné osobě nám popsal, co a jak dělají a provedl nás po stavbě. Jezdí se strojem i po okolních státech, takže je to asi velmi výnosná činnost. Nakonec jel s námi zpátky a podíval se, jak to chceme dělat my a radil, co je dobré. Geofrey, syn Davida, u kterého bydlíme a je stavbyvedoucím, přivezl jiný stroj, vlastně tentýž, co používají na stavbě, na které jsme byli.


Naše "cihly"...

Sestavili jsme stroj, stavbyvedoucí, co přijel s námi, ho nastavil a zkusili jsme vyrobit několik cihel. Kvalita byla oproti těm, co vyrobili na místním stroji, úplně jinde. Cihly tedy budeme vyrábět na tom půjčeném a ten, co je tady a je spíš na hraní než na práci, protože nedokáže vyvinout dostatečný tlak, se Joshua pokusí prodat.


Diskuse nad původním strojem


Je zajímavé, k čemu všemu se dají použít banány. Pardon matoke...


Půjčený stroj


Naše nová první cihla


Chce to fakt páru!


První stovka :-)


Milan maluje třídu

Za celý den jsme nakonec vyrobili 235 použitelných cihel, takže zítra musíme přidat, abychom se dostali na 250/den, jak jsme si spočítali, aby stavba proběhla včas a na přelomu roku bylo možné začít používat první 2 třídy. Bude na ně nezbytné vyrobit 8tis. cihel. A na celou budovu pak 20tis.

Milan s Romčou za den vymalovali jednu třídu a zítra budou pokračovat další. Celkem jsou 3.

Po práci jsme si všichni dopřáli chladnou sprchu, ale ten požitek z toho být čistý, je k nezaplacení ;-)


Zapojili se i bratři. Ale ne na moc dlouho... :-D


Ananias pak potřeboval manikúru...

Navečer jsme jeli do města do hotelu na večeři. Ale to jsme si dali! Čekali jsme na hluboce, hluboce, ale opravdu hluboce smažené maso 2hod. Kosti v kuřeti se změnily v křupavé krekery... Nu což. Ale ten hlad! Vtipkujeme, že až zítra pojedeme na návštěvu k biskupovi, objednáme si před ní a až přijedeme, bude hotová :-D. Ale spíš asi pojedeme jinam, říkal Joshua.

Dnes večer se nekonala partička žolíka. Všichni byli unavení a tak šli postupně spát. Když jsem taky mířil se umýt, potkali jsme se v obýváku s Davidem, našim hostitelem. Je mu 82let. Celý život pracoval jak svářeč. Všechny mříže na oknech a dveře v domě sám vyráběl. Říkal, jak je za nás vděčný, že se někdo v daleké zemi rozhodne přijet jim pomoct. Vysočina kolem Rukungiri je chudá. Lidé těžko hledají práci. A vzdělání je tak možnost práci najít. Jeho vděčnost mě opravdu dojala. Starý muž upřímně děkuje za pomoc někomu, kdo žije oproti ním v neuvěřitelném blahobytu. Uvědomuju si na tom, jak málo bývám vděčný a je to pro mě zahanbující. Pořád dokola mi děkoval a přál si, abychom sem do Ugandy jezdili. Nakonec se za nás modlil ve svém jazyce.

Šel jsem spát a měl o čem přemýšlet.

A přidávám ještě pár fotek jen tak ze dne ;-)


David s manželkou na svatební fotografii


Místní červené kamenité silnice


Likvidace "cihel"


Přišla nás zkontrolovat i roucha a dovolila mi udělat i portrét


Pavel dělal selfíčka s dětmi a pak jim je ukazoval


A jejich zvědavost


Tady bydlíme


... a tady "bydlí" Joshua ;-)


Náš dnešní oběd


A nabírání sil na další výrobu cihel...

 

Dnešek musím napsat, tak ho zase zítra pošlu :-) . Petr

 

 

  [ Zpět ]

Uživatelské jméno
Heslo