Cesta zpět do Mityany (úterý 9. 10.) Tisk

Petr (sobota 13. 10., 16:00) Už jsme od čtvrtka zpět. Takže úterý ;-)

Dnešní ráno bylo podobně jako ubytování luxusní. Měli jsme se sejít na dvorku guesthousu až v 8hod. Probudil jsem se dřív a dopřál si další teplou sprchu. To je opravdu požitek, když dny předtím byla jen studená. Ale díky Bohu i za ni.

V 8hod. jsme naložili věci do auta a s Joshuou jsem šel hodit pohledy do schránky. Milan ještě vtipkoval, že některé odpadkové koše vypadají podobně, tak ať to hodím do správné díry ;-).

Setkali jsme se na benzínce a já zvedl ruku, jakože stopuju. Joshua mi řekl, abych toto už nikdy ve městě nedělal. Ptal jsem se ho, proč. Vysvětlil mi, že to znamená podporu prezidenta a že by to nemuselo dopadnout dobře. Tak jsem se ho zeptal, jak bych měl třeba zastavit taxi nebo Boda-boda, kdybych potřeboval. Ukázal mi to a já to řekl i Pavlovi, který tady zůstává.

Cesta z Kasese do Fort Portal se táhne podhůřím pohoří Rwenzori. Ti, co seděli na levé straně, si užívali krásných výhledů, jak hory s postupující denní dobou cudně halily své vrcholky do mohutných oblačných peřin.

Rwenzori ještě z parku


Oblačné sloupy nad Rwenzori


V popředí banánovníky

Po cestě jsme viděli leccos. Třeba trh s matoke – zelenými banány, které se vaří jako příloha k jídlu. Vypadá to pak jako hutná bramborová kaše, jen bez bramborové chuti ;-)


Matoke, kam se podíváš :-)

Ve Fort Portal jsme se zastavili v naší známé Garden Restaurant na snídani. Objednal jsem si francouzské toasty se slaninou. Netušil jsem, že budou cukrované... ;-) Na med, který nám donesli na osazení čaje a kávy, přiletěly včely. Mají světlejší zadeček a jsou rychlejší než naše vosy. Joshua říkal, že se po nich nemáme ohánět a máme je nechat být, protože jinak si přivedou na pomoc kamarádky. Vlastík s nimi začal laškovat: dal si na hřbet ruky trochu medu, včelky na ni beze strachu přistály a dychtivě med sály.

Ve Fort Portal jsme ještě zavezli Joshuově a Ananiášově sestřenici Erině banány. Byla za ně i za to, že se viděli, moc ráda.


Pozor, štěňata na cestě ;-)

Už jsem se zmínil, že jsme na cestách viděli leccos. Ale zvláštní pozornost si zaslouží Boda-boda, mototaxi. Používají jej muži i ženy v různém postavení - od obyčejných lidí až po manažery v oblecích. Ale občas, tedy vlastně dost často, je na nich vidět něco, co by člověk z Evropy nečekal. Tak třeba po cestě z Mityany do Rukungiri jsme potkali na motorce dva, co měli mezi sebou napříč asi 5m armovací tyče. Nedovedu si představit ten kolotoč, co by zažili, kdyby o něco zavadili. Ta představa mě dojala až k slzám ;-).

Ale potkali jsme několikrát i dva, co vezli na stojáka dva křovinořezy jak nějaké prapory. Následovalo kolo posazené vzhůru koly na sedlo. Ale vrcholem byly napříč položené dvoje ocelové dveře i se zárubněmi a top byly dvojkřídlé ocelové dveře se zárubněmi...


Pozor, vezeme koberec!


Přece nepojedeme jednou, tak vezmeme rovnou dvoje...


Naložit je občas potřeba i matoke.


Anebo dvoukřídlovky...

K tomu všemu je nutno říct, že od vysočiny daleko za Fort Portal silnici opravují a rozšiřují, takže uprostřed zbyl jen sotva jeden pruh lemovaný udusanou hlínou. Pro cestování by bylo vhodnější BVPčko. Má lepší odpružení ;-) Ale až ji dodělají, bude to luxusní.


Před...


... a po.

Po cestě jsme projížděli kouskem národního parku Kibale, ve kterém žije 13 druhů primátů. Žádné opice jsme ale na rozdíl od minule neviděli. Myslím, že by se nikomu z nás nechtělo žít v hluku a prachu z rekonstruované silnice, natož jim.

Cesta je dlouhá. Z Kasese do Mityany je to přes 280km a tedy v ideálním případě více než 4hod. cesty, ale spíš víc. Takže jsme pospávali nebo povídali.

Před městem Mubende, které je asi 80km od Mityany jsme předjeli náklaďák, na kterém vezli krávy a matoke a kde se dalo, navíc seděli lidé. I nákladní auta jsou multifunkční dopravní prostředek. Po chvíli jsme vjeli do tak silné bouřky s kroupami, že nebylo vidět ani silnici. Protože jsme ale museli zastavit na benzínce, po pár kilometrech jsme ten náklaďák opět dojeli. Lidé si jen oblékli bundy a přesunuli se ze střešní konstrukce různě na korbu a jelo se dál. Lidé jsou tu nejen pohostinní, ale taky vydrží, co by nejeden Evropan nepřežil.

Déšť byl opravdu silný a prudký a tak dopřál Joshuovi, který seděl na místě spolujezdce, nechtěnou koupel z netěsnících dveří.

Asi na půli cesty jsme viděli i první havárku. Pickup zezadu nabral náklaďák. U nás by to klasifikovali jako nedodržení bezpečné vzdálenosti a nevěnování se plně řízení motorového vozidla. Tady se na to seběhla podívat celá vesnice a dál nevíme. Pokračovali jsme do Mityany.

Těsně před ní jsme odbočili a jeli na návštěvu do nového domu k Joshuovi. Přivítala nás jeho milá manželka a pohostili nás chapati, vajíčky, ananasem speciálně pro Pavla, který na něj ale jaksi ztratil chuť a výborným džusem z mučenek (passion fruit), pomerančů a červené řepy. Bylo to fakt výborné. Někde na cestách se nám Joshua zmínil, že by rád měl doma v podkroví pokojík. Milan s Vlastíkem začali měřit otvor, který bude potřeba rozšířit, a rozměry schodiště s podestou. Chvíli to dokonce vypadalo, že by se do toho i rovnou pustili. ;-)


Tým s Joshuou a jeho manželkou před domem


A tady i fotograf ;-)


Joshuův dům

Od Joshui jsme jeli na trh pro ovoce a Pavel chtěl keramický kotlík, aby mu v něm Ester mohla doma stylově vařit na dřevěném uhlí a Milan s Romčou velkou keramickou vázu. Kromě ovoce, které s bílými tvářemi a dobou od sklizně podražilo na dvojnásobek, jsme obě věci koupili.


Takhle tato budova v Mityaně vypadá už minimálně posledních 5 let


Vyjednávání o ananasech


Obchody v Mityaně

Následovalo hodnocení dne v Enro a příjezd s přivítáním ve škole v Butega v Mityaně. Děti byly moc rády, že nás zase vidí. A protože už byla tma, nenapadlo mě nic lepšího, než vytáhnout laserové ukazovátko a trošku pohonit děti. Byli jak malá koťata, když se honila za světýlkem. Myslím, že jsme si to užili oboustranně. Pak jsem to udělal i jedné z místních koček a vyhnal jsem ji i kus na strom. Blbinky, to by mi šlo :-D

Šli jsme spát opět bez intelektuální rozcvičky. Zítra nás čeká Kampalské dobrodružství. A odlet domů.


Jedna reklamní... ;-)

(Vložil Honza 2018-10-14 20:00) A zde všecky fotky z tohoto dne...

  [ Zpět ]