Cesta do Ugandy (pátek 28. září)

Jedeme do předchozí školy v Mityaně. A pak se přesuneme do Rukungiri u konžských hranic na stavbu nové školy.

Sešli jsme se dnes v 7 ráno na letišti v Praze. Nálada byla dobrá, ale po nedlouhé noci trochu unavená. Přijel za námi Daniel, aby nám dal instrukce, co je potřeba na místě udělat, zařídit, s kým se sejít a co zjistit. Inu kontrolní den na stavbě. Odbavili nám zavazadla a na kontrole vstupu do letadla mi sebrali malý repelent, který jsem měl nachystaný na přílet do Afriky. Prý by se to v případě náhodného otevření mohlo dostat do vzduchotechniky v letadle... Letadlo na obrázku je Airbus A321, kterým jsme letěli. A náš tým, na jehož selfie fotce vypadám, jako bych měl svatozář :-). Cesta do Istanbulu probíhala v pohodě. Asi po 3/4hod. začali rozdávat přesnídávku, či co - smažená vajíčka s pečeným kořeněným rajčetem, sýry a olivami a mandlovým zákuskem. Fakt dobrý. Přílet do Istanbulu jsme si trochu prodloužili kroužením, protože na příletu bylo plno. Takže jsme si dokonce i ušetřili průchod přes gate... Se skenery :-). Istanbulské letiště se s pražským nedá srovnat. Je to jako porovnávat pravý turecký bazaar s naším supermarketem. Mumraj jak v mraveništi. Ale i v tom jsme si našli netichou kavárnu a strávili v ní bez Milana a Romči krásné 3hod. Ti se šli courat po letišti. Když už některé od sezení bolely zadky, vydali jsme taky na obchůzku a narazili na ochutnávku tureckého medu s pistáciemi nebo borůvkami a možná i dalšími a obalované v pistáciích nebo cukru. Mňamka... No, ochranka se moc netvářila. Ale moc jsme toho nesnědli :-).

A teď už sedíme ve spodní hale a čekáme na let. Je tu lidí jak much, protože některé lety jsou opožděné. Tak za hoďku frnk do Entebbe s mezipřistáním ve rwandském Kigali. A ráno už pak po hardcore nočním přejezdu budeme v Mityaně, našem prvním cíli. Med vyfocený nemám a už se mi tam nechce přes půl letiště vracet. Tak dodám na cestě zpět :-).