Dole s.r.o.

Cesta do Rukungiri (úterý 2. října) Tisk

Petr píše (středa 19:25): Posílám úterek.

Dnešní ráno bylo krušné - budíček v 5:15 byl neúprosný. Rychle jsme se sbalili a před 6hod. jsme se setkali ke každodennímu rannímu ztišení. V 6 měl přijet Joshua, ale přijel až ve 1/4, tak jsme rychle naložili věci do aut, sebe do vanu a vyrazili jsme na přes 400km dlouhou cestu.

Vyjeli jsme směrem zpět na Kampalu, abychom to pak "střihli" zkratkou v kvalitě mityanské cesty ke škole do Mpigi na silnici do Masaky.

První povinná zastávka byla na rovníku, kde jsme se spolu vyfotili.

Další zastávka pak byla na snídani právě v Masace. Trvala africky dlouho - všechno se totiž přináší postupně, takže nemůžeme jíst zároveň a navíc se v tom pak udělají ještě zmatky, které se musí řešit. Třeba mě placky vůbec nedorazily. Nevadí, třeba příště ;-).

U Lyandonde se změnil charakter krajiny a ze zalesněné krajiny se stala travnatá step se stromy rozesetými jako tečky na slunéčku. Přiblížili jsme se k nejmenšímu ugandskému národnímu parku u jezera Mburo. Je známé svými zebrami. Blíží se období dešťů a tak je vody méně, což zebry nutí jít blíž k lidským sídlům, kde jsou vybudované zdrže, aby se napojily. A tak jsme měli štěstí, že jsme narazili na stádo, které bylo asi 100-200m od silnice. Vyskákali jsme z auta a snažili se přiblížit co nejblíž, abychom získali co nejlepší záběr. Tak snad se něco povedlo. Ale mám to ve foťáku. Mobilem to bylo daleko.

Po této kratochvíli jsme pokračovali v cestě, která se opět po nějaké době změnila - přijeli jsme na vysočinu. Překvapily mě celkem strmé straně pokryté na vrcholcích jen trávou. Ve spodních partiích pak stromy a nebo... ananasy. Dokonce jsme míjeli ananasovou horu - pokrývaly ji prostě celou. A tak jsme dojeli do osady, kde byl trh. Nakoupili jsme jich tam 15 a myslím, že nám při naší spotřebě příliš dlouho nevydrží ;-). Jsme jak ananasové kobylky :-D.

Hromada ananasů

Pavel s jednou z prodejkyň

Takové obyčejné tržiště ;-)

Po 9hod. jsme dorazili do Rukungiri. Zastavili jsme se ještě v supermarketu, kde Vlastík chtěl chilli omáčku a Pavel zrnkovou kávu, což neměli a tak vzal Vlastík jen chilli prášek. Pak ještě na poštu pro pohledy, které taky neměli a tak jsme vzali jen známky. Co mi to jen připomíná... ;-) A pak jsme se vydali konečně ke škole. Je to úzká kamenitá, místy vymletá cesta a je potřeba po ní jet opatrně. Ale i s jedním nárazem do podvozku jsme šťastně přijeli. To bylo vítání! S některými jsme se viděli poprvé, s jinými jako je silák Tom po dlouhé době.

Vítání s Tomem

<

Vítání s Davidem

Budova současné školy.

Školní třídy

... a zároveň slouží jako modlitebna.

Vynesli jsme věci z aut a šli jsme se podívat do stávající školy, která slouží zároveň jako modlitebna. Joshua nás pak provedl domem a ubytováním za ním a společně jsme pak zamířili ke stavbě školy, která je asi 200m pod domem. Obhledli jsme stavbu, trošku déle se domlouvali na použitých na technologiích, ale nakonec se domluvili i na zítřejším průběhu alespoň dopoledne a vydali se přes místo, kde se kope hlína pro cihly, zpět do domu, kde už na nás čekala výborná večeře - chapati, rýže, vařený hrášek, strouhané zelí a... samozřejmě moře ananasu, završená čerstvě namletou místní kávou nebo čajem.

Nová budova a staveniště další budovy

Stroj na výrobu cihel

A zpět u domu Jarda s Tomem

Po večeři se gambleři uchýlili ke své hře a my s Joshuou si trošku dobírali Tomáše, že má trénovat angličtinu, když je na tom anglickém táboře. ;-)

Ale už je čas spát. Všichni se postupně rozprchli, takže dopíšu a jdu je následovat. Dobrou noc a zase zítra ;-).

 

Večer sepíšu dnešek a jak to půjde, zase pošlu. Máme problém, že sociální sítě fungují jen přes Joshuovu WiFi, což se dá používat jen, když jsme někde na signálu, třeba jako teď na večeři v hotelu ve městě. Tak si to vždycky napíšu a pak když posílám, doplňuju to k fotkám ;-)

 

 

  [ Zpět ]

Uživatelské jméno
Heslo