Dole s.r.o.

Bohoslužba v Madhia Kamlavari (pondělí 23.9. 23:59 Bihár času) Tisk

(Service in Madhia Kamlavari, Monday 9/23, Bihar time 23:59)

Tak další den je úspěšně za námi. Stále máme dobrou náladu, nemoci se nám díky Bohu a Vašim modlitbám zatím vyhýbají.

bohoslužba v Madhia Kamlavari

Dnes jsme se vydali do Sahního rodné vesnice Madhia Kamlavari na bohoslužbu. Trochu jsme se divili, že jsou bohoslužby v pondělí, ale ve vesnici jsou prý všichni zemědělci a pracovní mají všechny dny, tak je jim to jedno. Některé děti musely být ve škole, ale některé dostaly volno. Bohoslužby byly venku, byl připraven stan z šátků a pláten. Dan měl opět připravené kázání a tentokrát jsme byli požádáni o dvě písně. Protože jsme všichni zpěvní, rozhodli se nám to ztížit tím, že nám zapomněli přivézt kytaru. Nicméně jsme mužně odzpívali Žalm 150 a Otevřete brány hradeb kamenných. Na bohoslužby dorazilo asi 150 lidí, z toho asi polovina křesťanů a polovina hinduistů. Ve vesnici společně žijí v klidu, navzájem se přátelí, takže oproti včerejšku vše proběhlo v přátelském duchu a po bohoslužbách jsme strávili pár desítek minut v družném posunkování a usmívání se navzájem.

Bohuslužby byly profesionálně nazvučené a profesionálně znamená hlasitě. Za kazatelnou se vystřídalo šest kazatelů. Pořad byl opět pro nás neznalé mírně nepřehledný, plynule se střídalo kázání, chvály a modlitby. Dan měl kromě kázání na téma "Kým je pro Tebe Kristus" i slovíčko pro děti na téma "světlo", ale protože indické děti se nebojí ve tmě a nevědí, co je moře, pointa trochu vyšuměla :-). Nicméně to byl dobrý příklad, protože jinak se děti při čtyřhodinové bohoslužbě trochu nudí. Dostáváme se stále technicky výš a výš, proto přikládáme i fotku z bohoslužeb.

Po bohoslužbě jsme se modlili za další indické bratry a následoval společný oběd celého sboru. Z nějakého důvodu jsme jedli až ve skupině těch důležitých, to znamená potom, co všichni ostatní dojedli. Ti se potom dobře bavili při pohledu na nás, jak se snažíme jíst skopové kari, rýži a jogurt. Ale v jezení rukama už získáváme praxi. Po obědě jsme se s pastory bavili o uspořádání místní církve. Po rozhovoru jsme se šli projít po vesnici, navštívili jsme dům Sahního rodičů, jejich rýžové pole, místní čajovnu i školu. Celou dobu nás doprovázel třicetihlavý hlouček dětí a mládežníků a Sahní musel místy překládat až tři konverzace najednou.

Ještě se nemůžu zmínit o jízdě autem tam i zpět. Marek už něco psal, ale každý jízda je nepřebernou paletou nových zážitků. Náš řidič se jmenuje Umesh, nebo si to aspoň myslíme. Je dokonale flegmatický, i když podvozek jeho džípu dře o zem, nemůže vyjet z nějakého výtluku nebo se džíp pohybuje v 45 stupňovém sklonu. Projede skoro všechno. Vehementně se nás snažil přesvědčit, že by nějakým způsobem projel asi půl metru široký a půl metru hluboký kanál. To se nám naštěstí podařilo ho přesvědčit, aby to nezkoušel, tak nevíme, jak by to dopadlo. Dnes byla jeho specialitou velmi úzká cesta a poměrně rychlá jízda. Úplně nechápeme, jak se s autem může vejít na cestu, která se nám zdá úzká pro dva dospělé lidi a ještě se minout s kolem na jedné a motorkou na druhé straně. Prostě všechna čest.

Moc Vám děkujeme za všechny modlitby. Lidé jsou tu nadšení a zdá se nám, že i otevření evangeliu. Podmínky tu jsou z našeho evropského pohledu těžké, ale jak říká Sahní: "Když by tu nebyla teď tma, nebylo by tu potřeba světlo".

Pán s Vámi.

DaJaMa

EN: So another day has successfully passed. We are still in a good mood, sickness is still avoiding us, thanks to God and your prayers.

Today we travelled to Sahni´s village of birth, Madhia Kamlavari for a service. We were a little bit surprised that they take place on Mondays, but everybody in the village is a farmer and every day is a work day, so for them it doesn´t make a difference. Some of the children had to go to school, but some got a day off. The service takes place outside, there was a tent made of scarves and linens. Dan had prepared a preachment again and this time we were asked for two songs. Because we are all musical, they´ve decided to make it harder for us by not bringing the guitar along. Nevertheless we manly sang Psalm 150 and Open the gates to the stone ramparts. There was about 150 people at the service, half being christians, half hindu. They live in peace in the village, they make good friends, so unlike the day before, everything went in a friendly spirit and after the service we spent several minutes by smiling and friendly gesturing at each other.

The service was professionally sounded and in this case that means loudly. Six preachers took turns behind the rostrum. The programme was little hard for us to follow, praises, prayers and preaching followed fluently one another. Dan not only had a preaching about *Who is Christ for you* but a word for children aswell. The theme was *light*, but as the indian children are not affraid of dark, and they don´t know what a sea is, the point got lost a little bit. :-) Nevertheless it was a good example, because otherwise the children get sometimes bored during a 4 hours long service. We are technically improving, so we are adding a picture from the service aswell.

After the service we prayed for more indian brothers, and then we all had lunch together. For some reason, we ended up in a group of the important people, so we ate after everybody else. The others had a good time watching us while we ate mutton curry, rice and yoghurt. We are getting better in eating with our hands though. After the lunch we discussed the local church system with the preachers. Then we went for a walk through the village, we visited the house of Sahni´s parents, their rice field, local teahouse and a school. The whole time we were accompanied by about 30 children and teenagers and Sahni had to translate upto three conversations at a time.

What I can´t leave unmentioned is the journey there and back. Marek has mentioned it before, but each time in the car is a brand new experience. Our driver´s name is Umesh, or at least we think so. He is perfectly flegmatic even when the chassis of his jeep scrapes the ground, when he can´t get out of the holes in the ground or when the car rides in a 45° angle. He can get through almost everything. He tried to persuade us that he would somehow get through a half meter deep and half meter wide canal. Luckily we managed to persuade him not to try it, who knows how that would´ve ended. His specialty today was a fast ride on a very narrow road. We don´t completely understand how he managed to fit the car on a road that to us seemed too narrow for two adults and even succesfully pass a bike on one side and motorcycle on the other. Kudos to him.

Thank you all for your prayers. People here are enthusiastic and, to our observation, opened towards the evangelium. The conditions here are hard for us Europians, but as Sahni says *If there wasn´t darkness here, there would be no need for light.*

Lord be with you!

DaJaMa

  [ Zpět ]

Uživatelské jméno
Heslo