Zdravím vás!

Sedím v dýmu vonných tyčinek, které mají působit proti komárům, můrám a dalším hmyzům. Zatím to funguje.

Cestu do Nepálu jsme prožili naplno. Čekalo nás nejedno překvapení v podobě komplikovanějšího cestování, smlouvání o cenách taxíků apod.

Cesta tam i zpět vedla přes hory, kde se mi mírně potily nohy z výšky, kterou jsem viděl pod námi. Bylo to úchvatné a zároveň strach nahánějící. Nebyly to Himaláje, jen kopce, které jsou všude v Nepálu. Pohybovali jsme se ve výšce 2000 m nad mořem.

Měli jsme krásné ubytování v tréninkovém centru organizace OM. Česká misionářka (jméno kvůli její bezpečnosti neuvádíme), která je již devátým rokem v Nepálu, nám vše připravila a  zorganizovala. Měli jsme možnost navštívit bohoslužby Tibetského i Nepálského sboru. Byly to sbory kolem 60 lidí, takže jsem se cítil, jako doma u nás V Říčanech. Vzpomínali jsme na indický Bihár, když jsme tak trošku mrzli v Káthmándú. Nebyla tam zima jako v Čechách, ale jen kolem 17°C.

Měl jsem možnost navštívit pobočku organizace Mezinárodní potřeby Nepál, která úzce spolupracuje s pobočkou v Čechách. Díky těmto kontaktům jsme se na zpáteční cestě dostali do vesnic a do domácností obyčejných Nepálců mimo hlavní město. Najatý taxikář, kterého jsme si pronajali, tři dny hrdě prohlašoval, budu spát tam, kde a vy a jíst budu s Vámi. Chudák si myslel, že jsou všichni býlí sáhibové stejní. Nakonec jsme vůbec nespali po hotelech, ale na zemi u lidí na vesnicích. Hliněná podlaha, rohož a pořádná deka z jačí vlny. K večeři kus skopového, které šlo jen těžko strávit. Mohli jsme zažít skutečný reálný život obyčejných lidí. Odmítnul jsem spát pod jednou dekou s ostatními a chtěl jsem svou deku. Doufám, že jsem je neurazil, ale divili se, že prý by nám bylo tepleji…

V jedné vesnici jsme mohli v akci vidět promítání filmu Ježíš. Data projektor na solární baterie, dva tlampače a během 20 min se na skládacím plátně rozjel film, který malí a velcí hltali plnými doušky. Bylo dojemné vidět prosté obyčejné lidi, moderní techniku a stále živý příběh. Vítal jsem vesničany u filmu slovy: „…tento film může pokračovat ve vašich životech, můžete být jeho součástí …“

No, všechno má své a my jsme se začali těšit „domů“ do indického Biháru. Díky Bohu jsme na cestě zpět již použili veškeré nastřádané zkušenosti a dorazili jsme po dvou dnech zpět do školy.

Bez dlouhého otálení jsme se znovu zapojili do výuky ve škole.

Těším se, že Vás příští týden uvidím naživo!

Čtvrtek, pátek a sobotu strávím návratem do Čech - Díky za modlitby.

Daniel