Dole s.r.o.

29.3. (3.den): Nepálská bohoslužba Tisk

Krásná nepálská bohoslužba! Palmovou neděli měly na starosti děti. Nicanor má podle zvyklostí sedět na zvláštním křesle nebo alespoň na separé židli, ale on ne! Chce, aby lidi viděli, že výjimečný je Kristus a ne lidi! Sedí mezi dětmi a skoro všichni mu říkají „pastor grandpa“ – děda pastor. Možná to nezní moc uctivě, ale ve skutečnosti to působí tak nějak správně. Celkem se sešlo i přes déšť 120 lidí. Chvály a vedení bohoslužby až na kázání obstarává dorost. Kázání je živé s praktickými dopady na denní život. Nechybí smích a vroucí modlitby. Uklízí se stupínek, protože přichází, hubený kluk – Ajay Thapa, který tančí na melodii jedné z písniček. Kroutí se přesně tak, jak se sluší a patří! Asistentka kazatele mi šeptá, že je to kluk (16 let) podporovaný z Čech. Po bohoslužbě si spolu povídáme. Ptám se ho například na to, jak tohle dlouho cvičil. „Asi týden. Protože každý pátek mám čas na taneční kroužek,“ říká. „Posílám do Čech velké poděkování!

Jdeme do besídky / nedělní školy, kde jsou děti zaskočeny přítomností bělochů. Ledy prolomím až v okamžiku, kde se jim v hindštině snažím říci, jak se jmenuji, že mám dvě dcery a jednoho kluka, a pokouším se zeptat na jejich jména… nadšeně mě opravují, protože tak hloupého chlapa dlouho neviděli a asi už neuvidí.

Vedoucí besídky, mládeže a písní tvoří studenti z včerejší návštěvy chudší biblické školy. Vedoucí mládeže a hlavní muzikant a student biblické školy v jedné osobě mně představuje svou manželku. Milé stvoření. Jsou nadšeni, protože se zase po týdnu vidí. Po obědě se manžel zase odebere na kolej, kde se bude celý týden vzdělávat. No a příští týden se zase uvidí od soboty odpoledne až do nedělního oběda! No není to krásné?! Jsou spolu již tři roky. Až dodělá biblickou školu, snad si budou moci něco koupit a žít sami, ale teď jsou rádi, že mohou využívat spolubydlení s rodiči manželky.

Od Elizabeth, manželky Nicanora, posloucháme v autě příběh děvčátka, které pocházelo z chudé rodiny. Otec alkoholik. Ona nechtěla a ani nemohla chodit do školy… Naši přátelé jí pomohli skromnou podporou z Čech a umožnili studia. Nakonec z ní vyrostla vyrovnaná, vzdělaná žena, účetní, která byla provdána za zmíněného vedoucího mládeže. Další malý střípek do velkého obrazu. Díky za spolupráci na obou stranách!

Zpátky jedeme kolem klasických, smutných slumů. „Ano, z těchto slumů je velká část našeho sboru,“ říká Nicanor. „Tam za nimi chodím, navštěvuji je a směji se s nimi. Přináším jim evangelium. Sem nikdo nechodí, zvláště ne z té naší nejvyšší kasty. V Kristu nejsou a nesmí být rozdíly!

Odpolední výlet do Mussiore. Sedím v autě a uvažuji, jestli se mi udělá špatně teď anebo teď – tolik zatáček jsem snad za hodinu jízdy nikdy neprojel. Snažíme se spolu s ostatními výletníky vyšplhat do bezmála 2000 m nad mořem. Je to tak úchvatné, že i nevolnost neví, co má dělat! Vůbec nechápu, jak se dá předjíždět ve městě, na dvouproudové silnici, kde jedou každým směrem 2-3 pruhy aut, ale jak se dá předjíždět nad propastmi, navíc v zatáčkách, kde nejsou rovné úseky?! To opravdu hlava nebere. Hlavní je klakson, cvik a indický nadhled. Fotím situaci před prudkou zatáčkou. Na jedné straně propast na druhé straně kolmá skála vzhůru. Nevím jak, ale v protisměru stojí traktor. Už jen to, jak se sem dostal! A jak se dostal do protisměru? Ono to totiž vypadá, že předjíždí a ještě ke všemu do kopce! Vždyť je to těsně před zatáčkou! To není možný! Je to možný! Ze zatáčky vyjíždí autobus, zastaví těsně před radlicí traktoru, no a pak se to začne řešit… Náš směr do kopce se zastaví, traktor taky, ale jen na chvilku, a pak se náš směr nějak protáhne skulinou mezi auty a autobusem. Něco jako levitace. Třeba to byl guru. Buďto ti lidé tady užívají něco na klid nebo jsme mimo my.

Opět zastavujeme a fotíme. Pochybuji, že by tu nádheru nějaký objektiv zachytil. A ještě k tomu je po dešti před západem slunce! Snažím se vrýt do mysli rozmanitost, hloubku a majestát Božího stvoření. Je chladno. Oblékáme bundy a čepice. Právě kvůli chladnějšímu klimatu a neuvěřitelnému výhledu toto místo v minulém století Britové rozvinuli. Potřebovali se někam uchýlit před vedrem tam dole v dáli. Postupem času se toto místo stalo vyhlášeným místem pro oficíry, prominenty, zahraniční pracovníky ale i pro misionáře, prostě pro všechny, kdo si chtěli odpočinout a měli na to dost peněz. Trošku jako Špindl, ale ne údolí, naopak, vše je posazeno na špičky kopců a hor. Dnes město zápasí v létě s dvojnásobným množstvím obyvatelstva, s množstvím odpadků, s nemožností zaparkování a s neustálou touhou budovat nová místa pro podnikání.

  [ Zpět ]

Uživatelské jméno
Heslo