28.3 (2.den): Biblické školy Tisk

Budím se a vnímám něco zvláštního: Nic. V hlavě mám prázdno. Aha, tak takhle to vypadá, když člověk vypustí práci! Možná někdo víte, o čem mluvím. Děkuji Bohu, a beru to jako příležitost či výzvu.

Tak takhle to nějak půjde dál … Snídáme mango naložené do chilli… ještě, že je tu pěkně vykvašený jogurt, který hladí všechny rozbouřené chuťové buňky. Nezbytné silné, sladké kafe nebo čaj.

Auto našeho hostitele Nicanora kličkuje provozem, který mě nepřestává udivovat. Řidič trefně vystihuje rozdíl našeho a Indického provozu: „Váš provoz je nudný. Tady jedeš a vidíš život. Jen se podívej: pes mezi auty, kráva uprostřed cesty, lidi jezdí v protisměru … Tady to žije!“ Ano, má pravdu, stále je na co se dívat.

Udržovaná, obyčejná budova Doon Bible College nás mile překvapí hloučkem studentů, kteří nás vyhlížejí. Další skoro hodinu trávíme ve společném rozhovoru. Hned jsem se dopustil pěkného trapasu. Ptal jsem se, jak se mají, kolik času jim zbývá po škole, třeba na sport nebo s někým chodit. A šup a bylo to venku! Trapně mlčeli než mi došlo, že v Indii je to tak trošku-dost jinak. I když jeden kluk nečekaně odpoví, že na tajňačku někoho má…! Tak, jak to tedy je?

Ano, dívky si nemohou vybrat a většinou mají třeba měsíc na smíření se s tím, že jí rodiče vybrali zrovna „toho nemožnýho souseda“! Nemá měsíc na rozmyšlenou, ale na to aby se s tím vyrovnala. Na druhou stranu, po svatbě může zůstat doma u rodičů a novomanžel chodí na návštěvy. Postupně si na sebe zvyknou a třeba za půl roku spolu začnou žít v jedné domácnosti. Jestli je to u kluků jiné, to se třeba dozvím jindy.

Těchto pár mladých lidí má jedno společné - jsou podporováni z Čech. Tak proto se na nás tak pěkně zubí! Poplatek – školné, ubytování a strava stojí 4.000 indických rupií. Ukazuji jim českou vlajku – červenou dolů, aby společná fotka nedělala ostudu!

Loučíme se studenty a jdeme na kafe k řediteli koleje. Chudák pan ředitel si stěžuje na nedostatek financí, učitelé již třetí měsíc nedostali výplatu, dokonce museli zrušit dnešní oslavu. Na závěrečné vyhlášení studentů vždy rozdávali biblické slovníky a tento rok to bude jen obyčejný komentář. Škola vyslala od dob svého vzniku přes 1000 studentů do služby. Hlavní náplní těchto mladých učedníků po ukončení studií je zakládání nových sborů.

Druhá biblická škola New Bible College je z úplně jiné kategorie. Velký pozemek, mnoho budov, 270 studentů, velká knihovna a posluchárna – kaple – slavnostní hala pro závěrečné předávání diplomů v jednom pro 1.200 návštěvníků…

Obědváme s panem ředitelem doktorem teologie Simon Samuelem. Nestěžuje si. Byl jedním z prvních studentů. Ukazuje nám starou jídelnu, kde je dnes pár křesel pro příležitostní odpočinek studentů. Krásná a bohatá škola. Vše díky nadšenému staršímu indickému páru, který žije v Kalifornii a vytrvale prezentuje tuto teologickou kolej, kde se dá. A zřejmě jim to jde dobře.

Posloucháme dvě svědectví do mladých mužů z Nepálu.

Dahid – Je mu 28 a 33. Cože!? No, podle narození je mu 28 let, ale během školní docházky mu učitel zvednul věk tak, aby mohl navštěvovat vyšší třídy. V současné době je již otec dvou kluků a vede doma sbor. Když byl mladší, tak jeho otec pro něho hledal uzdravení. Vydával na to vše, co měl a zkoušel, co znal. Pak se doslechl o pastorovi a církvi, kde se modlí za zdraví. Šel tam a pastor ho pozval do sboru. Souhlasil s modlitbou za jeho syna a po modlitbách byl syn uzdraven. Otec byl rád, ale Krista nepřijal. Dahid z vděčnosti Bohu chce sloužit, kázat a modlit se za uzdravení dalších potřebných. 2x ročně jezdí domů za rodinou. Během jeho  nepřítomnosti vede sbor manželka. Toto léto bude po 3 letech končit. Chce dál zakládat sbory v Nepálu. Jeho studia podporuje z Čech paní Zuzana.

Mahendra – rok nar.1985, má dva bratry, staršího a mladšího. Celá rodina žila v budhistickém náboženství. Jeho otec byl policistou a dobře vydělával. Rodina žila spokojeně do doby než si otec našel jinou ženu, odstěhoval se od nich a přestal se o rodinu starat. Celá rodina se vždy věnovala okultním praktikám – čarodějnictví. Matka byla devět let posedlá démony a proto nemohla najít žádnou práci. Rodina žila ve velké bídě a nouzi. Jednou k němu přišel přítel a sdílel s ním evangelium. Celá rodina se posupně obrátila k Bohu a opustila okultní praktiky. Matka byla osvobozena od démonů a všichni se nechali pokřtít. „Do mého života přišla naděje a klid,“ říká Mahendra. – „Proč ses rozhodl, jít na biblickou školu?“ – „Mojí bratří odešli sloužit do jižní Indie do Bangaloru a já jsem zatoužil také sloužit Bohu. Založili jsme malé obecenství v našem domě a pak jsem vnímal, že mám jít studovat na biblickou školu. V prvním roce to bylo pro mě velmi těžké, protože jsem neuměl dobře mluvit anglicky, tak jsem školu přerušil na 1 rok a teď znova pokračují ve studiu. Náš sbor mě nemohl podpořit v průběhu mého studia. Děkuji za podporu vám z České republiky i dalším z Nového Zélandu.“

V podvečer se rozhodujeme navštívit nedalekou svatyni, kde se koná hinduistický svátek. Spíše to připomíná pouť, kolotoče a mraky stánků se šťávou z cukrové třtiny. A hlavně je tu hodně lidí. Nesmíš utratit úplně všecko. Vystojíš si frontu až ke svatyni, guru ti oranžovou rozdrcenou křídou obarví čelo, zaplatíš a je to. Velikost tečky, počet čárek a jejich zakřivení ukazuje na příslušnost či oslavu příslušného boha.

Při večeři u Nicanora mimo jiné mluvíme o problému, který lidé ve zdejší církvi řeší celkem pravidelně. Totiž: co s masem obětovaným modlám. Klasická situace: pochází z hinduistické rodiny, uvěří v Krista, přijme křesťanství, snaží se žít jako učedník Ježíše Krista, jede domů za příbuzenstvem – většinou při příležitosti nějakého svátku. Rodina, tak jako vždy, nabízí především maso různým bohům, po rituálu se maso společně konzumuje… a co teď? Má či nemá, může či ne?! Ono to pro mě zní celkem jasně, tedy pokud sedím v Praze u sebe doma. Situace tady je poněkud jiná, zvláště v současné době, kdy se množí perzekuce ne ze strany úřadů, ale ze strany hinduistických učitelů… Až se vrátím domů do Česka, budu se muset zeptat pana řezníka v Lidlu, co s tím masem provádí!

Daniel

  [ Zpět ]